FOTO: Poskytnuto z rodinného archivu Dany Strakové

Jak to vlastně bylo? To už se asi nikdy nedozvím

6. 12. 2024

Je hrozně smutné, když už není nikdo, kdo by vám mohl vyprávět o tom, co vás zajímá, když už se prostě nemáte koho zeptat na podrobnosti třeba ze života svých rodičů a jejich rodičů a ani se nemůžete ujistit v tom, že si dobře pamatujete i své zážitky z dětství. Mrzí mě to, protože by mě to moc zajímalo, měla bych spoustu otázek...

rodina vzpomínky

Autor: Dana Straková

Hodnocení:

(5.1 b. / 19 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Zdenka Soukupová 6.12.2024 12:53

Mám to s tou rodinnou historií podobné. Spoustu věcí bych chtěla vědět, ale už není koho se zeptat. Tak se snažím alespoň nějak uspořádat a popsat staré fotky, o kterých vím, kdo na nich je . Snad to děti v budoucnu ocení.

Zpět na homepage Zpět na článek

Co skrývala půda

Je to hmatová, čichová, zraková a sluchová vzpomínka z mého dětství. Červivé houby, lodní kufr, mrtví Rudoarmějci a zvony.

Oldřich Čepelka

Moje nedostižné vzory

Když přemýšlím, jaké jsem měla v životě idoly, napadají mne tři ženy. Prožily postupně celé dvacáté století a svoji roli v životě obdivuhodně zvládly. Jejich společnou vlastností byla statečnost, vyzařovala z nich láska k lidem a byly dostatečně silné snášet i nepříznivé okolnosti.

Věra Lišková

Zápisník starého muže: Neodborná oprava?

Žena v kuchyni tvoří nějakou dobrotu. Vánoční pohoda je narušena jejími nadávkami a kletbami, že to nejede! A vzápětí přichází požadavek: „Pojď se na to podívat, možná by to šlo opravit.“ A následuje další nepublikovatelný, hanlivý výraz na adresu spotřebiče, který včera fungoval a dnes stávkuje.

Zdeněk Folvarčný

Vzpomínka na moji babičku

Když se řekne "učitel", většina lidí si představí někoho, kdo stojí před tabulí s křídou v ruce a učí nás násobilku nebo gramatiku. Můj největší učitel však nikdy ve škole neučil. Byla jím moje babička – nejhodnější, nejlaskavější a nejmilovanější bytost, která mi dala do života víc než kdokoliv jiný.

Iva Rudá

Jak mě děda naštval

Můj děda byl mistr kolářský a kapelník. Ve vesnici byl, jak se dnes říká, celebritou. Jdeme spolu vsí a každý, kterého potkáme uctivě zdraví: „Dobrý den mistře“. Se svou dechovkou hrál na zábavách, karnevalech, na pohřbech i v kostele. Dokonce i v televizi byl.

Jindřich Berka