Milí Íčkaři, adventu sluší slova klid, rozjímání, zpomalení, štědrost, dobročinnost. Advent je i příchod něčeho krásného, romantického, milého. Jsou to VÁNOCE. Já jsem si zpestřila tento čas návštěvou evangelického kostela, kde program nabízel program "Ostrava zpívá gospel." Dlouho jsem nezažila takovou pospolitost, radost. O to více myslím na všechny, kteří nebudou moci pospolu zasednout k štědrovečernímu stolu, myslím na všechny matky, děti, rodiče, syny ve válce, ti všichni smutní...
Zdravím a posílám Vám všem a zejména těm, kteří o Vánocích zůstali sami, tyto verše.
Vaše Aďka
ADVENTNÍ ROZJÍMÁNÍ
Až se zimou promění pole
v bílou pláň,
stromy se jinovatkou vyzdobí,
až se svět probudí z agonie,
války pominou,
děti si zas budou
moc bezstarostně hrát.
Až řeknu si do třetice,
děvče, nic už ti neuteče,
nadechnu se a mezi
vteřinami pocítím,
co ještě miluji,
na čem ještě lpím.
Kdysi bych vykouřila dvě,
tři cigarety, dnes uvařím si
heřmánkový čaj.
Zatím na okna mráz
růže namaloval, tma
zakryla bílá pole,
hvězdy na zem vysílají,
chlad a mráz.
Je noc, další adventní,
zbývá snít, vyhořet,
nebo dál v tomto složitém světě žít.