Ten, kdo to nepochopil
FOTO: Václav Filipec

Ten, kdo to nepochopil

15. 12. 2024

David jako vždy všechno těžce stíhal, protože jeho představa o potřebě času byla vždycky podhodnocena. Na poslední chvíli se rozhodne, že nebude riskovat cestu autem a raději použije místní dopravu, protože ta je, pro přemísťování městem, ve většině případů rychlejší.

Když probíhá vchodem do budovy televize, tak si uvědomuje, že zvolil dobře, protože čas porady asi jen tak tak stihne. Vlítne do své kanceláře, kde už je připravený na odchod Miky.

„No, to je dost, že jsi to stihnul, dneska na poradě bude i velká hlava, tak to by jsi mohl mít děsné trable.“

„V pohodě, víš, že to vždy stíhám,“ odpoví David a v rychlosti bere ledabyle nějaké papíry, které má po ruce a vyběhne na chodbu za Mikym.

V kanceláři nadšéfa, kterému David s Mikym říkají velká hlava, se již sešli všichni zaměstnanci, kteří musí být na poradě přítomni. Pan Max, jak si nechává nadšéf říkat, je ještě v hovoru se sekretářkou, a tak si mohou David s Mikym klidně usadit na svá místa.

„Tak dámy a pánové, prosím o klid,“ nadšéf zacinká lžičkou o podšálek, „vítám vás na této naší periodické poradě a vzhledem k tomu, že musíme pořešit některé surné a very impotent věci, tak jsem přišel mezi vás, abychom společně našli tu správnou cestu.“

Nadšéf pak pokračuje dále ve své košaté řeči, která se volně převaluje kolem dokola nad stolem, ale jenom jemně a pomalu se přibližuje k problému, který měl být nastolen.

David je ukolébán košatosti jeho projevu, který se mu pomalu vytrácí někam do dáli, že ho už přestává vnímat.

Do jeho mysli se mu vrací zase obraz včerejšího večera se Zuzkou, která se pořád jemně a zvonivě smála, jako když malý pramínek vody curčí přes drobné kamínky. Najednou si ale uvědomuje, že ji vlastně vůbec nezná, je taková tajemná...

Trochu ho zamrazí, když si představil, jak bude asi vypadat její smích, když přijde velká voda ….

„Zákazník je ten, kdo má vždycky pravdu, protože má peníze, no a ty my chceme,“ probere ze snění Davida rázně zvýšený hlas nadšéfa, který postupně přechází v křik „Dámy a pánové, to je věc, kterou musíte všichni nutně přijmout, jako zásadní postoj ve své práci. My za každou cenu musíme zákazníkovi zajistit takové služby, které on od naší práce očekává.“

To už se pan Max vzpíná nad stolem, jehož hranu pevně tiskne oběma rukama, „nechci slyšet ani slovo o nějakém nevkusu, naše reklamní spoty musí být účinné a takové, že se jich každý všimne a je mi úplně jedno, jestli se při jejich sledování někdo poblije...,“ už téměř vříská a mává pravou rukou, jako by někomu v dáli hrozila dále křičí „Je vám snad jasné, že čím větší provokace, tak tím větší bude sledovanost. No a největší zájem o tu reklamu, nám už zajistí puritáni, kteří budou protestovat,“ pomalu přechází do polohlasu a sem tam se zarazí, aby se mohl vydýchat. Pomalu si sedá a bere do ruky šálek kávy.

„No a teď, chci slyšet od vás nějaké podněty, ale relevantní a použitelné.“ Napije se kávy a poslouchá.

Chvíli bylo ticho a pak se ozve Mirek, tak jak mu velela povinnost, protože to byl vedoucí naší kanceláře a tudíž náš šéf. Miky mu dal přezdívku krysí hlava a nebo jsme mu také říkali malá hlava.

Mirek se postaví a něco mumlá o tom, že to samozřejmě chápeme a uděláme vše pro to, abychom si zákazníky udrželi. Snaží se také napodobit košatost řečí nadšefa, ale evidentně na to nemá a ani s tím nepochodí. Nadšéf ho po chvilce, tak jak vždy, setře a řve na něj, ať je konkrétní a dává konstruktivní návrhy.

Na chvíli se přidávají do debaty i někteří ostatní přísedící, ale jen tak, aby se neřeklo, že nic neříkají.

Nadšéf není stále s návrhy uspokojen a vždycky všechny řádně zkritizuje a odmítne.

David sedí a snaží se tvářit nadměrně inteligentně, jako by soustředěně uvažoval, ale při tom mu běhají v hlavě veselé myšlenky a docela slušně se baví.

Najednou nečekaně vstoupí do debaty Miky. David se na něj vyděšeně podívá. Pak ale hned uznale, ovšem opatrně souhlasně, pokývuje hlavou. Dává tím tak najevo, jako že má také něco v úmyslu navrhnout, ale Miky to vlastně sděluje za oba.

Brzo však přitakat přestane a to po té, když zjistí, co Miky řekl „Ano já si myslím, že opravdu si nemůžeme dělat nějaké morální mantinely, či dokonce řešit otázku nějaké slušnosti. Reklama musí být vtíravá a musí ji slyšet i ten, kdo ji slyšet nechce. Právě řešíme zakázku jedné firmy, která vyrábí plenkové kalhotky a to i pro dospělé a tak mám takový návrh slogamu - Dej si ještě sklenku, že se pomočuješ? Nevadí, my ti dáme na to plenku.“

Poté nastane chvíli husté ticho.

David přestane přitakat a s nechápavým výrazem zírá na Mikyho.

Těžké ticho, které se rozprostřelo v kanceláři, najednou přeruší velká hlava svým huronským smíchem. Jeho smích přechází v hlasitý chechot a chechtá se tak, že rukama plácá do stolu.

Ostatní kolem stolu se začnou postupně uchichtávat a někteří se po vzoru velké hlavy, hlasitě smějí také. Mirek se rozhlédne a když vyhodnotí situaci, tak se také hned začne chechtat na celé kolo a plácáním do kolen napodobuje velkou hlavu.

Pan Maxmilián se najednou přestane smát a zcela vážným hlasem pronese „To je ale blbost."

Ostatní se také v tu ránu přestanou smát. Mirek to ubrzdil nejpozději, ale přestane se smát, jako když utne a hned začne pokašlávat a tím předstírá, že on se vlastně vůbec nesmál.

Velká hlava pokračuje „Tak to je přesně ono, a ještě k tomu sladit nějaký chytlavý obraz ... No to je ta cesta,, toho si musí všichni všimnout a budou o tom všichni mluvit jaké je to neetické a nevkusné,“ jásá na celou kancelář pan Maxmilián.

 
David s Mikym sedí v své kanceláři a znovu ještě probírají dnešní poradu a dobře se u toho baví.

„To myslíš vážně s tou reklamou, vždyť to je neskutečně ohavné a hloupé. Umíš si představit, že se to bude vysílat v televizi, to je hnus,“ řekne David.

Miky se nepřestává smát, „Budeme to snad vysílat my. Budeme uvedeni jako autoři, ne, no tak, když to chtějí, tak ať to mají. My jen děláme to, co oni chtějí. Chceš přece také vydělat peníze a víš, že je velký rozdíl kolik dostaneme, když bude nadšéf spokojen a nebo když nebude.“

Najednou vlítne do kanceláře krysí hlava a už ve dveřích huláká „Tak, to je tady nějaký jarmark a nebo práce, bavit se můžete, až něco uděláte. Nemyslete si, že se nechám od pana Maxe pořád sekyrovat a to vždycky kvůli vám,“ huláká na celé kolo krysí hlava

„Já vás sleduji, tak žádné soukromé telefonáty, žádné chaty, a brouzdání po internetu, nic takového vám nebudu trpět.“

Mirek přejde k oknu a dívá se ven, „pan Max na mě docela neúnosně tlačí, abychom byli efektivnější. Říká, že reklama to jsou prachy na cestě, spousta prachů a zvednou je jenom ti, co mají větší drzost, jsou arogantní, agresivní a bezohledni a jestli takoví nejsme, tak ať jdeme do háje, že on si ty pravé drsňáky najde.“

Mirek se otočí od okna a opět silnějším hlasem říká „Já ty prachy chci a vy je budete také mít. Peníze, hodně peněz, rozumíte, já udělám cokoliv abych je dostal. Já budu bezohledný a tvrdý i k vám, tak si dejte pozor, ať nedojedete. Kdo chce pracovat v reklamě, tak musí makat. Mě nezajímá, jak dlouho jste v práci, ale co z vás vypadne a podle toho dostanete zaplaceno. Slyšíte, co z vás vypadne a kolik nám to všem vydělá peněz.

Tak pánové makejte, máte ještě rezervy, vím o tom. Makejte a vyděláte peníze, o kterých se vám ani nesní a nebo budete bez peněz a půjdete od válu.“

David s Mikym mají co dělat, aby se nezačali smát a tak raději předstírají, jak vážně berou Mirkovu řeč. Souhlasně pokyvují hlavami a tupě hledí na monitory svých počítačů.

 
Z radia zase piští ta ohraná opice své přihlouplé bonmoty a předvádí se, opojena přesvědčením, jak není vtipná a zajímavá. K tomu ji ještě nahazuje štěky, nějaký natvrdlý ňouma, který v reálu musí být neskutečný pablb. Myslí si David a kroutí nechápavě hlavou při poslechu rádia, které by mělo narušovat monotonní šum kanceláře.

David znovu a znovu prochází na počítači ten svůj program, který vytvořil včera. Celou noc o tom přemýšlel a nacházel tam místa, která nedovolí aby ten program fungoval tak, jak by měl. Proto byl dneska ráno, k překvapení Mikyho, v práci dlouho před ním. Hned když přišel, tak rozjel ten svůj výtvor a očekával, že se mu potvrdí ty nedokonalosti, které ho v noci napadly. Postupně si vše ověřoval a jednu chybu po druhé postupně vylučoval. Nakonec ještě znovu testoval celý systém a ke svému údivu zjistil, že vše řádně funguje. Sedí před počítačem a neví co dále. Co má dělat dále s tím, na co přišel.

Davidovi už v té šedé, fádní a nudné kanceláři jde všechno na nervy a není schopen soustředit se na žádnou invenční myšlenku. Otáčí se na židli a pozoruje Mikyho, jak něco horlivě hledá na internetu. David se otočí zpět k počítači a zkouší v něm otevřít nějaké jiné okna.

Mikymu nesmím nic říct, to v žádném případě a vše si musím řádně promyslet.

„Mám tě rád , mám tě ráda...“ zní zase nějaký jiný primitivní cajdák z radia.

David jenom bezmyšlenkovitě projíždí nějaký seznam na počítači.

"Mám tě hrozně rád, mám tě hrozně ráda...“ Davidovi už to trhá uši a nejraději by po tom křiklavém nesmyslu něco hodil. Vstát a vypnout ten nesmysl mu připadá jako neúměrné vynaložení energie, kterou by tomuto nesmyslu věnoval.

David najednou řekne Mikymu „Já tady nic nevymyslím, jdu ven, kdyby se po mně ptal krysí hlava, tak si něco vymysli.“

Miky se ani neotočí od počítače a jen přikývne „Tak jo.“

 


David nasedl na městskou dopravu a už v autobuse cítil úlevu. Byl to Davidův oblíbený spoj za město. Vystoupil těsně před příměstskou vesnicí, kde u zastávky byla chatová osada a pak následoval les.

David kráčí po lesní cestě k malému rybníčku. Nechává se unášet pocitem volnosti a přívětivosti okolní přírody. Pomalu dojde až na břeh rybníka, kde ho zpozorují kačeny a hned k němu plují po hladině. David se posadí na pařez a prohlíží si okolí. Všimne si, že už jsou patrné stopy přicházejícího podzimu.

V mysli si chce vybavit, jak se vlastně s Mikym domluvili na řešení toho posledního reklamního klipu. Myšlenky mu však vždy utečou někde jinde a on to nemíní nějak silově měnit. Ač si už několikrát pro sebe řekl, že na nějaký čas to nechá v klidu, tak stále musí myslet na ten svůj vynález. Stále nemůže uvěřit, že vymyslel něco tak velkého, že vymyslel počítačový program, který pomůže lidstvu zbavit se svého prokletí a potlačit v sobě ty špatné vlastnosti.

Zatočí se mu z té myšlenky hlava a on se musí opřít rukou o vedlejší pařez.

David vstane z pařezu a vidí, jak kachny kličkují těsně u břehu. Různě strkaly hlavu pod hladinu, natřásaly křídla a jako by chtěly na sebe upozornit, aby jim hodil něco k snědku. David však nic nemá a tak jde pomalu kolem rybníka, kachny ho po vodě následují.

Když zvedne hlavu, tak na protějším břehu zahlédne rybáře, jak nehnutě sedí na kraji rybníka a vedle má vztyčené dva pruty, od kterých vedou do vody dlouhé vlasce.

Davida napadne, že to rybaření je dobrá věc, a že se určitě o to začne zajímat. Nikdy před tím ho rybaření nijak nebralo. Nyní mu však došlo, jak by bylo dobré chytit si nějakou rybu, kterou si pak může upéct a sníst.

David se zastaví a dlouze sleduje hladinu rybníka.

Co on to vlastně vymyslel, je to vůbec k něčemu. Teď mu jdou do hlavy myšlenky, které jsou úplně nové. Před tím do jeho hlavy, ani nemohly, protože tam měl již plno myšlenek o tom, jakou převratnou věc vymyslel a jak to bude pro lidstvo převratně osvobozující.

Z úvahy ho vytrhne šplouchání vody na druhé straně rybníka. To rybáři zabrala udice a on začal rybu tahat z vody. Pozoruje jak rybář vytahuje rybu z vody, chytá ji podběrákem a vytahuje háček z tlamičky. Rybu chvíli drží v rukách před sebou a pak ji vkládá do připraveného speciálního boxu. David to vidí a chce dát rybáři najevo svůj obdiv a tak pěstí na něj pokyne jako, že je to síla.

Pak pomalu obchází rybník a přichází k rybáři.

Rybář sedí na rozkládací židličce a upřeně se dívá před sebe na vodní hladinu, jako by přicházejícího Davida ani nezaregistroval. David přijde k němu a stojí vedle něj „Tak to byl pěkný kousek, hezký úlovek, to máte určitě radost.“

Rybář se dívá pořád před sebe a jen tak mírně pokývne hlavou při pousmání, jako by chtěl říct, že to zas taková paráda nebyla „Vy asi nejste rybář, že ne? Kdyby ten candát byl jen o něco málo menší a nebo by to byla nějaká jiná ryba, tak bych ji pustil zpět do vody. Jenže já mám rád filety z candáta.“

David se chvíli dívá na rybáře a pak mu zase do jeho odvracené tváře říká „Vy tady sedíte a čekáte na rybu a když se vám na prut chytí, tak ji zase pustíte zpět do vody? Tak tomu já nerozumím. Vy tady sedíte tak dlouho, věnujete tomu tolik času a nic z toho nemáte. Proč vlastně na ty ryby chodíte, když nechcete nic chytit?“

Tím David rybáře rozesmál, ten se směje a konečně se z rozesmátou tváří podívá na Davida.

„No jo mladej, vy asi toho moc o rybaření nevíte. Někteří rybáři chodí na ryby a vše co chytí, tak zase pustí zpět. Je to pro ně něco, jako sport. A mnoho rybářů si sice větší kusy odnesou, ale pak je rozdají po známých, protože oni ryby nejí.“

Davidova tváře se zasmušila, „tak to jste mi zkazil ten můj idylický pohled na rybaření. Já jsem měl vždy představu, že rybář když chytí rybu, tak je neskonale šťastný a těší se, jak si ji pěkně upeče a sní. Věnovat tolik času chytání ryb a potom z toho nic nemít, tak to ne, to bych považoval za promarněný čas zbytečným sezením u vody,“ řekne David a posadí se na kámen, který je na břehu poblíž rybáře.

Rybář se znovu pousměje „To jste vy mladí, vy nemůžete promarnit čas nějakým vysedáváním u vody. Váš čas je drahocenný a musí být vyplněn jenom prací, ze které máte peníze a ty vám pak pomohou vyplnit ten zbylý čas, zábavou a užíváním si života do sytosti. Vše ostatní je mrhání tím vašim drahocenným časem, že?“

David přikývne souhlasně hlavou „No, je to tak. A vy si myslíte, že je to špatně?“

Rybář se dlouze zadívá na Davida „Vy jste mladý a myslíte si, že to je tak dobře. Časem snad přijdete na to, že to tak úplně dobře není a možná budete uvažovat jinak. Pokud ovšem ten čas nepřijde, tak to pak bude pro vás špatně, moc špatně. Spousta lidí nyní uvažuje tím způsobem, že jedinou motivací života jsou peníze a jejich utrácení. O něčem jiném nejsou ochotni a také schopni uvažovat. Je to takové primitivní myšlení, které jejich život strašně omezuje a oni jsou pak časem hrozně flustrování a nejsou schopni přijít na to, čím to je.“

David sedí na kameni, utrhne si stéblo trávy a kouše jeho jeden konec a při tom uvažuje o tom, co mu rybář právě řekl.

Rybář sedí a zase strnule hledí na hladinu rybníka.

David se rybáře chce zeptat o čem vlastně, tak dlouho u té vody přemýšlí.

Ale rybář z ničeho nic říká „Člověk by se neměl nechat ukecávat těmi bláboly, které se na něj valí ze všech stran, ze všech možných medií, které jsou v jeho dosahu. Měl by se zastavit a začít uvažovat, že je také něco jiného, než ten všeobecně platný, tak zvaný celospolečenský názor, který se mu ty media tvrdě snaží vnutit. Měl by přijít na to, že nejsou na světě jen věci, které je člověk schopen zaznamenat svými smysly. A já jsem zjistil, že takové sezení u vody, je to nejlepší místo pro takové uvažování. Ten rybolov, tak to je jen taková zástěrka.“

David se podívá na rybáře a souhlasně přikývne hlavou „S těmi medii s vámi plně souhlasím a už také dobře vím, že by se člověk jimi neměl nechat ohlupovat.“

Rybář se teď na Davida upřímně usměje „Já, abych se přiznal, tak se chodím k vodě schovávat. Mnoho lidí v mém okolí sdílí ten primitivní způsob uvažování. Je zbytečné je o něčem přesvědčovat, vždycky by to skončilo nějakým sporem a pak rozladěním a narušením vztahu. Chci se vyhnout ovlivňování mé mysli všemi těmi bláboly z  televize, v radia z internetu a podobně. Chci se vyhnout tomu, aby na mě působily ty přihlouplé reklamy a demagogické pořady z medií. Já nevím, který magor vymýšlí ty hloupé reklamy, které jsou plné nevkusu, nepříjemně vtíravé a arogantní, které se snaží u lidí aktivovat jejich špatné stránky.“

Davidovi se zatajil dech a zatočí se mu hlava, když si uvědomil, že to bylo vlastně o něm, chvíli ten pocit rozdýchává.

Pak nesměle a pomalu říká „Já vím, já to vidím úplně stejně jako vy. Už jsem o tom také přemýšlel a jsem přesvědčený, že je nutno proti tomu něco dělat. Už jsem pochopil, že vše to, co je do lidí vtlačováno je má směřovat k tomu, aby ti lidé byli draví a nekompromisně se hnali za penězi. Aby urvali ze života co nejvíc, co se utrhnout dá. Aniž by hleděli na to, že tím omezují někoho jiného. Je mi jasné, že ty vnucované špatné vlastnosti lidé pak používají při svém vztahu k ostatním ve svém okolí. Nejhorší na tom je, že lidé na to bezmyšlenkovitě přistupují. Je potřeba změnit jejich myšlení a to tak, aby oni sami chtěli používat své dobré vlastností. Najít nějaký způsob, jak lidi donutit změnit své myšlení.“

Rybář se znovu upřímně rozesměje „No jo mladý idealista. Tak to jste zase úplně vedle a to na opačné straně. Tak to také nepůjde.“

David se udiveně podívá na rybáře „Ale nějak se to změnit musí, něco je nutno dělat pro to, aby se myšlení lidí změnilo.“

Rybář kroutí hlavou, „nevím, jestli je možné něco proti tomu dělat. Ono totiž lidé takové myšlení mají od pradávna a ty současné media toho jen využívají. Za pomoci síly, kterou jim technický rozvoj umožnil z lidí vytvářejí tupé individua. Lidé musí sami přijít na to, že je pro ně osvobozující občas opustit ten pohodlný prostor materiálních požitků. Lidé musí sami chtít vyvinout trochu námahy k vyšplhání za bariéru toho medií vnuceného omezeného materiálního prostoru. Musí sami přijít na to, že je pro ně prospěšné relaxovat za tou barierou v tom nekonečném duchovním prostoru.“

David pochopil, že teď rybář přesně formuloval to, co on má již delší dobu na mysli a proto hned sebevědomě říká „Ano, to je přesně to, co mám na mysli. Lidi je nutno přesvědčit, že musí více používat svůj rozum a nenechat se ovládat a nenechat si vnucovat do svých myslí způsob, jakým budou jednat se svým okolím.“

Rybář se jen schovívavě pousměje „Já si myslím, že kdyby se lidé naučili chodit za tu materiální bariéru a věnovali nějaký čas pobytu v tom duchovním prostoru, tak by tam určitě narazili na někoho, kdo jim ukáže další cestu. Někoho, kdo už od pradávna dal lidstvu návod a zásady k tomu, aby oni všichni spolu mohli prožívat šťastný a svobodný život.“

David stále kouše do stonku trávy, přemýšlí a delší dobu nic neříká. Rybář má také zase mlčky upřený pohled na hladinu rybníka.

David se zvedne odhodí stéblo trávy „Jenže lidé sami necítí potřebu se nějak dostávat z toho materiálního prostoru. Ale já pro to aby se to změnilo, tak určitě něco udělám. Myslím, že vím jak na to. Já jsem totiž vymyslel něco, čím budu moci mysl lidí ovládat.“

Tím ovšem evidentně překlidného rybáře vyvedl z klidu a ten na něj tupě zírá. Po delší chvíli zírání se vzpamatuje a s ironickým úsměvem se ptá, „tak to bych tedy chtěl vědět, co to je?“ David svůj pohled zabodne někde doprostřed rybníka a po chvilce pomalu říká „Já totiž dělám do počítačových programů a podařilo se mi vyvinout jeden program, je to vlastně vir, tak zvaný malwere, který je schopný se rozšiřovat v softwarovém prostředí bez vědomí uživatele počítače.“

Rybáře se s úsměvem ohlédne na Davida „Tak to není nic nového, já se sice v tom moc nevyznám, ale pokud vím, tak jich koluje po internetu docela velké množství.“

David je stále zamyšlený a pomalu pokývuje hlavou „To jo, to jo, ale já jsem vymyslel způsob, jak ten vir infikovat do lidského mozku a tam on bude působit na myšlení člověka, dle toho, jak bude nastaven.“

Rybář se prudce otočí k Davidovi, že málem spadne z rybářské židličky. Chvíli zase s otevřenou pusou zírá na Davida a pak ze sebe štěkavě souká „Co, co, co to je, co to je za nesmysl, to je šílenost, vy jste šílenec,“ vykřikuje rybář a popadá po dechu. Když se za moment vzpamatuje, tak se začne nahlas smát „To je ale hloupost, vy si ze mě děláte srandu!“

David se stále dívá někde do vody a jen tak pomalu a polohlasně říká „Ne ne, to není nesmysl, to není žádná sranda, já jsem na to vážně přišel.“

Rybář se postaví a je na něm vidět, že neví co má dělat a tak bere jeden z prutů a začne otáčet s navijákem. „Běžte si ty své nesmysly říkat někde jinde a nelezte mi s tím do mého klidu. Já schválně tady utíkám od těch nesmyslů, které se valí na mě ze všech stran a vy mě doženete s dalším nějakým ještě větším nesmyslem, tady k rybníku.“

David se smutně pousměje „Já se vám omlouvám, že jsem narušil tady váš klid. Já jsem si myslel, když jsme našli stejný názor na to, co se ze společností kolem nás děje, že se pokusíme najít nějakou cestu, jak to změnit.“

Rybář si znovu sednul na židličku je na něm vidět, že se uklidnil „Měnit, měnit, jo chtělo by to změnit, ale ne tak jak jste to vymyslel vy. Takových revolučních změn už v historii lidstva bylo hodně, a změnilo se něco? Nic, vůbec nic. Ba naopak, vždycky to přineslo lidstvu nějaké další příkoří. Vy jste mladí a nechápete, že revolucí se nic změnit nedá. Co si myslíte, že se s tím vaším vynálezem stane? Zmocní se ho ti, co mají peníze a tím pádem i moc a využijí ho ke svým zájmům. Tím pak přijdou ještě k většímu množství peněz a ještě více upevní svou moc. Výsledkem bude pravý opak toho, co chcete dosáhnout vy.“

David jen smutně pokyvuje hlavou „Ale já něco pro to dělat musím. Já vím vy jste vše pochopil a půjdete zase tady na ryby.“

Rybář se ohlédne k Davidovi a po chvíli říká „Tak mladej hodně štěstí, ale nepřežeňte to, hodně takových idealistů špatně skončilo.“

V tomu se mu napne vlasec a je patrné, že se mu chytla ryba na návnadu.

Rybář se rychle zvedne, zatočí navijákem a z vody se vyhoupne docela velká ryba.

David je už na odchodu a když vidí, co rybář ulovil, tak poznamená „Gratuluji, pěkný kousek.“

Rybář stále točí s navijákem a jen tak prohodí „Moc pěkný, ale půjde zase zpět do vody.“

 


 

 

 

 

Můj příběh Podzimní soutěž 2024 práce
Hodnocení:
(5 b. / 5 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Daniela Řeřichová
Děkuji za hlubší sdělení o našem směřování. Věřím, že většina z nás ve věku 70 plus má v sobě svého Rybáře.
Jitka Caklová
Zuzko, každý má v sobě vnitřního "rybáře", ale NE každý je zaslepený produkcí veřejných sdělovacích prostředků, svým majetkem, postavením, vzděláním atp.
Zuzana Pivcová
Škoda, že více lidí nemá svého vnějšího nebo vnitřního rybáře, který by mu pomohl pochopit. Jsem ráda, že jsem zde a vybavuje se mi někdejší román Daleko od hlučícího davu. Děkuji.
Blanka Lazarová
Opět pěkné. Každý si musí najít tu svou cestu. Někdy to trvá hodně dlouho než pochopí, co vlastně chce. A někdo nepochopí za celý svůj současný život.
Jitka Caklová
Běžně takto dlouhé texty, které jsou "o ničem" nečtu, ale tento mě od prvních vět zaujal. Názory moudrého rybáře vytesat do kamene. Bohužel, většinová společnost není připravena současnou situaci pochopit, tupě hledí na televizi, nadává na všechno kolem a onen kámen s moudrým textem skončí zašlapaný "v prachu cesty". Tedy zatím. Každý by chtěl měnit lidi a nechápe, že by měl začít u sebe. Článek se mi moc líbí, neboť je to pravý opak toho, co napsal ve svém posledním článku Oldřich Čepelka.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 52. týden

U tradic zůstaneme i na přelomu roku 2024 a 2025. Kvízové otázky tohoto týdne se budou týkat tradic novoročních.