Ten leták mě nadchnul. Je tam tolik užitečných věcí – z čeho je přípravek vyroben, jak ho mám/nemám skladovat, čím ho smím/nesmím zapíjet, co musím/nesmím při jeho užívání dělat, jaké možná budu/nebudu mít při jeho užívání další problémy…, prostě všechno všecicko, až po upozornění, že nespotřebované léky nemám vyhazovat do popelnice, nýbrž vrátit do lékárny. Bezvadné počteníčko, teď už třeba vím, že pokud by mi v průběhu aplikace léku začalo na zádech růst peří, mám to nahlásit svému lékaři. Výborně, kdybych se to nedozvěděl, běžel bych k nejbližšímu veterináři.
Nicméně, nad tím dokumentem mě napadla chytrá věc. Přesně takový příbalový leták by měl mít každej chlap při vstupu do manželství. Pozor, nemyslím tím jen nějakej návod k užití pro poloblbečky, jakej najdete třeba v pytlíku se šroubkama, když si doma montujete poličku z Ikey. Míním vysoce fundovaný materiál, zpracovaný pro každého chlapa zvlášť. Měli by se na něm podílet odborníci z oblasti biologie, psychologie, gastronomie, sexuologie, lidských práv, historie, ekonomie, teorie her, jakož i experti na řešení krizových situací a znalci přes výrobu alkoholických nápojů.
Vidím to takhle: Každému ženichovi bude v den svatby ráno lepicí páskou na holý hrudník připevněn jeho vlastní příbalový leták. Právoplatná partnerka si ho pak o svatební noci ještě před prvním manželským sexuálním aktem strhne a prostuduje. V porovnání k užívání léků to má to logickou souvislost. Ženská se přece také vdává proto, že v ní blázní psychická a fyzická chemie nebo kýho čerta, což hodlá léčit pravidelným užíváním chlapa, předepsaného jí oddacím listem. A pokud má být tato léčba účinná, je nezbytné přistupovat k ní poučeně. Vědět, z jakých velmi citlivých surovin je muž udělán, jak je vhodné ho skladovat, respektovat zásady jeho zapíjení, vyhýbat se veškerým činnostem, jež by mohly terapii narušovat, a naopak provozovat ty, které ji podporují.
Obzvláštní pozornost by čtenářky samozřejmě měly věnovat kapitole „Možné nežádoucí druhotné účinky manželství“. Tuhle stať by se měly naučit nazpaměť a minimálně jednou týdně si ji znovu přelousknout! Nejen že by to snížilo katastrofální cifry ve statistikách rozvodovosti, ale ještě by v lékárnách radikálně poklesl prodej sedativ a antidepresiv.
Jedním z velmi nebezpečných druhotných účinků manželství je například to, že ženušku nebetyčně štvou mužíčkovi kamarádi. Navíc se mezi nimi vždy vyskytuje jeden, který v ní dokonce budí až vražedné touhy. No a z příbalového letáku by se dozvěděla, že tento jev je prakticky nevyhnutelný a neléčitelný, a měla by klid. Tentýž princip platí i pro ženuščin vztah k mužíčkově mamince, pro hodnocení mužíčkovy přičinlivosti v domácích pracích, pro posuzování výše jeho výplaty, pro vnímání jeho hygienických návyků a mnohé další manželské reálie.
Pochopitelně tyto druhotné následky postihují i mužské účastníky manželství. Ti ale, na rozdíl od žen, mají k dispozici některé specifické zmírňující a kompenzační prostředky. Třeba nadávání z tribun fotbalových stadionů na ty líné dřeváky dole na trávníku. Nebo hodiny němého civění na hladinu rybolovného rybníka či filosofické poklábosení s kámoši u pivka.
Věřím, že moje výše uvedená stručná argumentace dostatečně prokázala oprávněnost myšlenky o vybavení chlapů osobními příbalovými letáky. Zahrávám si s představou, že to jednou zpracuji do podoby inovačního projektu a předložím orgánům státní správy. Třeba ministerstvu sociálních věcí. Zatím to ale pořád má jeden háček. Nevím, jak vyřešit problematiku přebytečných chlapů. Tedy těch, kteří už nebudou v manželství dále užíváni. U léků je to jasný, odnesete je zpátky do lékárny, ale kam odnést nepotřebného mužíčka? Vrátit ho mamince? To by asi šlo jen ve výjimečných případech. A jen tak ho vyhodit jako nějaké slupky od brambor, to mi připadá jako neekologické plýtvání. Nějak to musím vykoumat, aby mohl být chlapský příbalový leták kompletní. Tak jo, přizvu ke spolupráci i odborníky na zacházení s biologickým odpadem.
