Přišel prosinec. První sníh dávno roztál, Martin na bílém koni nepřijel a nepřikryl přírodu bílou peřinou a ani mráz nemaloval ledové květy na okna domů. Přesto byla Adélka plna očekávání. Jakoby si nemohla vybrat na co se více těšit. Na maminku, která přijede a bude s Adélkou celé vánoční svátky. Na štědrý den a dárky od Ježíška nebo na jesličky v kostelíčku. Anebo na Mikuláše s čertem a andělem. Byla celá netrpělivá. Zahrnovala babičku otázkami, kdy přijede maminka, kdy už bude chodit Mikuláš, kdy už budou Vánoce, až nakonec babička řekla" „Adélko, napíšeme dopis pro Ježíška, a potom ho společně hodíme do schránky, ale dřív než stačila domluvit, Adélka ji přerušila další otázkou. „Babi a kam můj dopis dojde?“ „Všechny dopisy od dětí doručí na poštu vysoko v horách, Boží dar se jmenuje a tam si pro ně doletí malí andílkové a odnesou je Ježíškovi,“ odpověděla babička. A než Adélka stačila vyslovit další otázku, zeptala se sama „umíš už básničku pro Mikuláše a čerta“? Adélka se trochu zarazila, chvíli byla potichu, ale místo odpovědi se znovu zeptala „proč chodí s Mikulášem čert a anděl, babi“? Tak dobře, dnes večer si místo čtení, budeme povídat o tom, proč to tak je.
Pohádka se jmenuje „Jak Mikuláš a čert Kuliferda luštili hádanky“.
Kdysi dávno naděloval dětem dárky Mikuláš. Ale jak dětí přibývalo, Mikuláš nestačil roznést dárky všem dětem včas, a proto si na pomoc zavolal Anděla. „Ale babi, Ježíšek taky nosí dárky“ skočila Adélka babičce do řeči. To máš tak, Adélko. Mikuláš vybere dárky pro děti sám, různé dobroty, sladkosti a ovoce, ale Ježíšek nosí dárky, o které si napíší děti. A nepřerušuj mě stále nebo usneš dříve, než bude konec pohádky. Babička pokračovala ve vyprávění. Čertům v pekle se nelíbilo, že hodné i zlobivé děti dostávají stejné dárky a chtěli, aby ti zlobiví dostávaly takové dárky, které by je vytrestaly. Stále se proto s Mikulášem hádali a přeli, až Ježíšek dostal nápad. Zavolal si čerta Kuliferdu i Mikuláše k sobě a navrhl. Dám vám každému čtyři hádanky a ten kdo je uhodne, vyhraje a podle toho se bude chodit na Zem s dárky. Čert Kuliferda se zaradoval, myslel si totiž o sobě, že je ze všech nejchytřejší a lehce Mikuláše přehádá. On byl Kuliferda docela pohledný čert, celý kudrnatý, oči měl jako trnky, ale pyšný jako páv.
Druhý den se shromáždili všichni andělé ve veliké síni a napjatě čekaly, kdo soutěž vyhraje. Ježíšek přečetl nejdříve hádanky. První hádanka: „V zimě dokonce i zebe. V létě je ho plné nebe. Na obzoru beránky zrána jako za večera proměňuje v červánky“.(sluníčko) Druhá hádanka:“ Přišel k nám host, spravil nám most, bez sekery bez dláta, a přece je pevný dost“.(mráz) Třetí hádanka:“Každé ráno vesele tahá spáče z postele. Za tu službu nevděčníci hned ho klepnou po palici“.(budík) Čtvrtá hádanka: „Přišel k nám bílý kůň, zalehl nám celý dvůr“.(sníh) A potom si přečetl odpovědi a oznámil, Kuliferda i Mikuláš vyluštili všechny hádanky správně. Andělé ztichli, nikdo nevyhrál! Co budeme dělat, špitali si mezi sebou. Ale Ježíšek se usmíval. Protože soutěž skončila nerozhodně, řekl, budete chodit s dárky na Zem oba i s andělem. Hodné děti dostanou hezké dárky od Mikuláše a zlobivé děti dostanou jenom brambory a uhlí od čerta. Ale než děti dárky dostanou, budou přednášet krátkou básničku. Vyhovuje vám toto řešení, zeptal se Ježíšek? Vyhovovalo jak Kuliferdovi, tak Mikulášovi a andělé se radovaly, jak šikovně to Ježíšek rozřešil. A od těch dob chodí dětem nadělovat Mikuláš, anděl a čert společně.
„Adélko, znáš odpověď na nějakou hádanku?“ zeptala se babička, ale odpovědi se nedočkala. Jenom slyšela, jak si Adélka stále tišeji opakuje „Skákal pes přes oves přes zelen…až nakonec ji spánek ukolébal ve své náruči a na víčka vdechl blažené sny. Umí básničku!
Krásnou dobrou noc…