Můj Štědrý den
Ilustrační foto: Pixabay

Můj Štědrý den

27. 12. 2024

Chci být ještě ve svém věku užitečný. Ve svých volných chvílích působím ve fakultní nemocnici jako dobrovolník. Na chirurgickém oddělení. Je tam cítit bolest a číhá tam i smrt. Povídám si především s osamělými pacienty. Za kterými nikdo nechodí. Snažím se je povzbudit a slovem posílit v boji se zákeřnou nemocí. Také nabízím čtení. Můj hlas je příjemný a „barevný“. Dobře se při něm i usíná.

Při poslední návštěvě říkám laskavé starší staniční sestře: „Máte tady i lidi na Štědrý den?“ „Samozřejmě,“ odpovídá. „Mohu je přijít o Vánocích povzbudit?“ „Určitě." Službu bude mít tady ta sestřička.“

Je úterý ráno, den, na který se těší nejen děti. Upravím se, beru bílou košili a rifle. Také se nasprejuji, abych neodpuzoval. Nabírám vánoční cukroví, co napekla žena s vnučkami a tchyně. Spěchám na trolejbus. Potom vlakem do Ostravy a tramvají k nemocnici. Je to ta fakultní nemocnice, kde ten magor postřílel před lety osm lidí. Nadávám, protože nejbližší vchod je uzavřen. Supím nahoru k hlavnímu vchodu. Vyjedu do 7. patra a zvoním na personál. Zdravím ženy a dívky ve službě.

„Tak komu se mám dnes věnovat? Kdo je osamělý?“
„Ten pán na pětce je takový skleslý.“
„Dobrý den,“ povídám a představím se. Evidentně je vidět, že pán chce být sám. „Chcete asi odpočívat.“ Opouštím pokoj a klepu vedle. V peřinách je starší člověk. Ve tváři mu čtu bolest. Je dva dny po operaci. Je rád, že si může popovídat. Nabízím cukroví a pokládám ho na noční stolek.

Hodně čtu, mám velkou slovní zásobu a o životě toho vím dost. Pacienti se kromě atomových rovnic mohou bavit se mnou o čemkoli. Povídáme si o dětech, rodině, životě, co má rád a co nikoliv. Hlavně o naději. Na nemoc se nevyptávám. Prý mu vyoperovali něco, co v těle nemělo být. Asi víte co. Mezitím mu přišla hezká mladičká sestřička vyměnit sáčky na tělní tekutiny. „To se máte, když o vás pečují takové krasavice.“ Povídám, abych jeho utrpení zlehčil. Bylo vidět, že kompliment může i sestře zvednout náladu. Zvláště, když musí sloužit na Štědrý den.

Dvě hodiny utekly a já se musím vrátit k rodině. Ještě popřeji a prohodím pár vět s personálem. Ženy mi kompliment vrátily. „Nevypadáte na 71 let. Hádaly jsme tak šedesát". Také mi zvedly náladu. Doma již u naparáděného stolu seděla žena s tchyní. Čekaly na mne a vnučky. To byla část mého Štědrého dne.

 

 

nemocnice Vánoce
Hodnocení:
(4.6 b. / 19 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jana Jurečková
Jindro, jste velice milý a laskavý člověk, žádný sobec. Myslíte víc na druhé, než na sebe. Sama si neumím představit Štědrý den v nemocnici. Díky za hezký příběh...
Jitka Caklová
Co člověk, to jiné vnímání "dobra". Jeden by řekl, celá Matka Tereza, druhý Jekyll a Hyde. Tak to na světě chodí.
Daniela Řeřichová
Ráda čtu o lidech, kteří dělají něco pro druhé. Všem přeji, aby byli spokojeni se svým životem.
Hana Rypáčková
Chodím do nemocnice za kamarádkou , sestřičky si vždy vezmou ke kávě nabídnuté cukroví, když to pacientovi udělá radost. Ale hlavně je nejlepší dárek čas, který nemocným věnujeme.
Miloslava Richterová
Pane Berko, vy se pořád zlobite, ale každý autor přeci čtenáři sděluje mnoho věcí, i víc, než třeba chtěl, a co čtenář, to jiný dojem, s tím je potřeba se smířit..
Marie Novotná
Úplně vám rozumím. 10 let jsem sloužila vánoce i Nový rok . Většina nemocných se usmála ,starší popovídali. Někdy i zazpívali koledy. Uklízela jsem na jednom oddělení,lidé mne už znali ,tak už mne vítali jako ,,svou".
Věra Lišková
Asi jste nám chtěl doporučit záslužnou činnost, klobouk dolů, před tím, kdo to dokáže. Jen forma psaní, kterou jste zvolil, vyznívá chlubivě, i na mne tak článek působil. Bába jsem, ale zapšklá snad ne.
Jan Zelenka
Hodně štěstí do života, Jindro!
Hana Řezáčová
Pane Berko, pomáhat v nemocnici jako dobrovolník je obdivuhodné, opravdu, klobouk dolů ... Děvčata níže vám vyčítají trochu toho chlubení - no, myslím, že k chlubení to opravdu je ... Jen souhlasím s paní Kollinovou ve 12:20 - cukroví nabízet pacientovi po operaci, bez konzultace, např. se sestřičkou, není vhodné, když nevíte o jakou operaci se jednalo - je rozdíl, jestli mu operovali koleno nebo žaludek, ale myslel jste to dobře ... Doopravdy vás chválím, a zaslouženě (pracovala jsem ve fakultní nemocnici víc jak 40 let) - ale "zapšklé báby"?
Dana Straková
Pište si pane Jindro co chcete, když si myslíte, že je to tak dobře. O tom, co děláte pro druhé jsem nic špatného nenapsala. Číst jistě umíte dobře a že jste přesvědčen o tom, jak jste jedinečný, nejchytřejší a nejkrásnější, budiž Vám to přáno. Jenom nechápu, čím jsem si zasloužila tu zapšklou babu. Všiml jste si, že já jsem proti Vám nic urážlivého nepoužila a taky to, pochopitelně umím.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.