Nikoliv lékař, ale vy máte problém

Dobrý den paní Jurečková, chválím. Je to jako se životem. Bojovat o sebe, o své zdraví, o své místo na světě o svou spokojenost. Ti kterým osud nezaviněně nepřeje také bojují. Nevzdávají to a snaží se. Vidím to v nemocnici při své dobrovolnické práci. Jindra

Zdraví si nekoupíme, musíme si ho zasloužit zdravým životem! Před časem mi lékař zjistil vysoký cholesterol, lekla jsem se. Dostala jsem letáček, co mám jíst a také léky, které beru jen ráno. Tehdy jsem chodila ještě do práce. Na svačinku si brala většinou zeleninu a bílý jogurt. Ostatní si pochutnávali na uzenině nebo vlašském a pařížském salátu. Tolik posměšných reakcí, co jsem si vyslechla na téma zdravá strava se nedalo ani spočítat. Pak jsem šla znovu na odběr krve a lékař mě pochválil, že jsem pro své zdraví udělala hodně. Cholesterol byl v pořádku. Navíc jsem i zhubla. Po konzultaci, že jsem vlastně byla druhým se svým jídlem k smíchu, mi lékař řekl : " A co oni vlastně jedí? Bůček? " Jinak díky za hezký a podnětný článek.

Ano, máme se mít zdravě rádi a pořád nehřešit, jen občas.

K lékářům jdu, jen když je to nezbytné (zubní problém, zlomenina, operace, polosmrtelná infekce jako např. pneumokok). Jinak jsem vůči nim vysoce ostražitý a nedůvěřivý. Zatím se mně to vždy vyplatilo. Na pravidelné dvouleté prohlídky k praktickému lékaři ovšem chodím. A ten se vždy jen diví, že ve svých skoro 73 letech jsem de facto bez prášků! Prostě tělíčko si musí pomoci samo, jinak tu nemá, co dělat... To je moje filosofie. A také nelenošit!

Pane Berko, souhlasím s vámi. Mnozí si zvykli spoléhat na lékaře a zapomínají, že se musí sami přičinit. A, jak píšete, věří, že na všechno je zázračný lék. Ne nadarmo se říká " pozdě bycha honiti ". V dnešní době je spousta informací a nejvíc zná každý sám sebe. A mnohdy stačí i jenom " selský rozum." Tím ovšem nechci snižovat práci lékařů.

souhlasím s tím, že nám chybí odpovědnost. Mentalita otroka je taková, že já za nic nemůžu, to druzí. Je s tím méně práce, než pracovat na sobě. Zvláště v důchodu nic nemusím. Ani vstávat. ani cvičit, ani jíst zdravé místo pochoutek - a důsledky je snadné svádět na lékaře. Ale spokojenost to očividně nepřináší.