Mám dvě děti. Jako paní Palachová...

Ať píši o čemkoliv, o komkoliv, tak vím, že vždy to vypovídá o mně. Můj syn ve svém ranném mládí sedm let žil životem naprosto rozdílným od mých představ, ale jen do vážného okamžiku, který nebudu zmiňovat. Pomoc přichází v pravou chvíli, aniž si to uvědomujeme a k nám přišla v podobě dlouhého rozhovoru. Už je to hodně let, abych si pamatovala jeho obsah, ale na jednu větu nikdy nezapomenu, "Mami, já žiju svůj život a nikdy mě nenapadlo, že tebe to trápí." Nevím, co se v mém synovi odehrálo, ale dnes je ten nejlepší táta a když příležitostně vidím s jakou láskou se po příchodu z práce vítá se svými holčičkami, slzy štěstí se mi lesknou v očích. Nevím, kde se to v něm vzalo, neboť u svého táty to nikdy nepoznal. Moje děti jsou můj poklad, ale nejsou mým majetkem, abych jim řídila život, natož abych se rozepisovala o jejich dokonalosti. Přirovnávala bych to k chlubení cizím peřím.

Trochu nadhledu a sebekritiky by ohledně členů rodiny neškodilo.

Mám dceru,je pro mě vším,celý můj život byla na prvním místě.Dodnes každé setkání s ní mě nabíjí.Jan Palach prostě za něco bojoval.Za něco v co věřil.

Také mi bylo smutno z výročí, které přineslo tolik bolesti. Jsou situace, kdy je těžké povzbudit.

Také jsem na svého syna velmi pyšná, bojím se o nèj. Máme krásný vztah a nedovedu si představit, že by i mi dokázal způsobit dobrovolným odchodem ze života tak velkou bolest, jako zmiňovaný Jan Palach své matce.

Zuzano, jsem ráda, že jsme se mohly osobně potkat na setkání íčka. Taky jsou pro mne - moje rodina, děti a vnoučata na prvním místě. Tak ať se Vám všem v životě všechno daří. Ještě pozdravuji kocoura, nebo kočku?

Tak ať se vám všem daří i nadále. To vám ze srdce přeji. :-)