Mám dvě děti. Jako paní Palachová...

V roce 1969 mi bylo 16, smrt Jana Palacha byl pro mne otřes, ale nedívala jsem se na to, v tom věku, pohledem jeho matky, to až mnohem později ... Teď, při každém zaznamenání tragické smrti mladého člověka, hned v druhé vteřině pomyslím na jeho maminku, jakou hrůzu musí prožívat ... - A "druhá linka" článku? Paní Zajícové její hezké a šikovné děti moc přeju a taky jejím dětem přeju takovou maminku ... Svým dětem předáváme a učíme je tisíce věcí, aby pak mohli jít svou cestu životem, ale úplně nejvíc co jim můžeme dát - je láska ...

14:52 Vlastně v době jeho sebeupálení, 1969, mu bylo 21 a mně 20.

S vyjádřením paní Eleny Valeriánové plně souzním. Smysl článku mi také zůstal ukryt v jakém si "samožerství" autorky - milující matky. Já jsem se díky bohu za celý svůj dlouhý život nesetkala s žádnou matkou, která by nemilovala svoje děti. Přesto věřím, že i takové jsou.

Naprostý souhlas s p. Elenou. Tady nejde o "nepochopení" článku + symbolu odkazu Jana Palacha. A když už jsme u něho, co maminka "pochodně č. 2", paní Zajícová? (Ano, náhodné jméno s "naší" p. Zuzanou.) To je téma na obrovskou polemiku: Jan Palach, student medicíny, mohl dostudovat a být prospěšný mnoha lidem... a co ty děti, zabité šílencem na FF UK??? Ti chtěli a mohli dostudovat - a pomáhat lidem, když to byli studenti z vyšších pater, kde se zabývali znakovou řečí pro neslyšící... Jan Palach přinesl svojí oběť proti komunistům. A šílenec na FF UK vraždil za "kapitalizmu", kdy je spousta lidí, mládeže, dětí,... frustrovaných. Není na ně čas, rodiče vydělávají, babi a děde nejsou v zaslouženém důchodu, nýbrž stále pracují. Tady nejde o kritiku úžasného empatického článku p. Zajícové. Zkrátka se jen mnozí pozastavujeme nad chválou vlastních dětí. Jako matka bych nikdy svého syna nechválila takto on-line + foto. Asi by mě nepochválil, stylem: mami, co blázníš? :-)

Elen tímto Tě srdečně zdravím a děkuji za Tvůj smysluplný příspěvek do diskuze. V době sebepoškození J.P. mi bylo 18 let, byla jsem o rok mladší. I když jsem své mateřské povinnosti měla před sebou, tak jsem si neuměla představit, že bych své mamince tímto způsobem ublížila, přestože jsme byly čtyři děti.

Vše krásné, čím jste obdařena Vy i Vaše děti, jste, bohužel, zpolitizovala.

Nejdříve jsem si ten článek, díky nadpisu, nechtěla ani číst. Nemám ráda nadpisy článků, často používá bulvár, které jsou sice chytlavé a čtenář obyčejně rozklikne a pak je obsahem zklamaný. Po upozornění Vandy jsem si článek otevřela. A bohužel, vůbec ničím mě neobohatil. Mám taky dvě děti (tak jako mnohé z nás), ale připodobnit se k matce Jana Palacha by mě nikdy v životě nenapadlo. A to především proto, že moje děti žijí a nemusela jsem prožít tu nesmírnou bolest jako paní Palachová. Ani si to nedovedu představit, co musela vytrpět. A i když je Jan Palach národní hrdina, tak já tento čin neschvaluji, co se tím změnilo: NIC! Jen jedno srdce mateřské puklo jako kámen. Mocipáni si žili dál po svém a svíčky na hrobě jsou zase jen svíčky. Možná mě ti uvědomělí ukamenují, ale jsem matka a tak to cítím. A teď si dovolím reagovat na samotný článek. Uvítala bych, když už, třeba pozvání na výstavu nebo na psychologickou přednášku nebo něco, kde by se čtenář mohl s Vašimi dětmi seznámit a ne jen si přečíst Vaše, i když krásné a láskyplné vyznání. Smysl článku jsem, bohužel, nepochopila, lépe řečeno zůstal mi skrytý. To, co napsala Jitka Caklová o svém synovi mě více dojímá, než článek bez smysluplného obsahu, který jen "těží" z pár vět o JP. Přeji Vám vše dobré.

Se zájmem jsem článek přečetla a po zhlédnutí fotografií Vám mohu upřímně přát, nezávisle na mnoha kontroverzních komentářích, setrvání mateřsky objektivního vnímání sounáležitosti, úcty a vzájemného obdivu k dětem i do budoucích let. Máte krásné, talentované děti, což dokumentují fotografie a i ten nejzapšklejší prudič to nemůže přehlédnout, pokud má v sobě alespoň minimum EQ, že láska a úcta je zde vzájemná, nepředstíraná. Pokud někdo touží, cituji: ".. po troše nadhledu a sebekritiky vůči členům rodiny .. ", nechť hledá jinde.

:-) :-)Ale dámy nenechte se vzrušovat, já jsem vyrostla na hnoji a mám snad právo na jiný úhel pohledu, než malířka pozadí :-) :-)

24.1.2025 13:02 Ano, Blanko, je politováníhodné, když k tak vážnému tématu, jako je ztráta dítěte, má někdo potřebu opakovaně psát komentáře, svědčící o nepochopení smyslu článku.