Všechny fotografie: Z osobního archivu Hany Rypáčkové

Taneční hodiny

22. 1. 2025

Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi spíš naše parta lyžařská. Taneční byly v sobotu a to my vyjížděli na Kubovku, často v dobytčáku připojeném k vlaku.

Můj příběh vzpomínky Zimní soutěž 2025

Autor: Hana Rypáčková

Hodnocení:

(5.1 b. / 35 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Blanka Lazarová 22.1.2025 20:47

Hani, to jsi mě pobavila. Úplně si tě dovedu představit v roli rebelky. Eva to napsala i za mě. Škoda, že nejsou fotky. Ale kdo z nás je má ? :-) :-) :-)

Eva Mužíková 22.1.2025 20:27

Hani, úplně Tě vidím. Dokázala jsi celou situaci popsat opravdu barvitě. A jsi pořád stejná, akční, neposlušná, ale zkrátka svá.

Zpět na homepage Zpět na článek

Taneční dozvuky

V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého bydliště v plném proudu těžba uranu. Okolnosti tomu chtěly, že jsem tenkrát pracovala na ředitelství dolů jako admistrativní pracovnice. Mým nadřízeným byl všemi kolegyněmi obávaný Bedřich M., takový "studený čumák."

Eva Mužíková

Taneční a můj první polibek

Mládí je úžasné období. Bylo mi právě 16 a půl roku a moc jsem se těšila do tanečních. Přiznávám ale bez mučení, prožívala jsem součastně i určité obavy. Jelikož byla moje maminka vdova, penězi jsme příliš neoplývali a já jsem se obávala, zda maminka vůbec finační stránku zvládne a do kurzu mne přihlásí.

Ludmila Kučmerčíková,Ing.

Dopis nenarozenému dítěti

Ani nevím, jak tě nazvat. Vždyť jsem neměla pro tebe jméno. Bylo to všechno tak rychlé. Přišel jsi v nesprávný čas. Vzpamatovávala jsem se z těžkého období a byla jsem nesmírně zranitelná, bolavá.

Michaela Přibová

Učitel etikoterapie - života ve zdraví vlastním přičiněním

Život se se mnou vážně nemazlil. Bylo to dost hrozné od samého začátku, ale abych se nerouhala, mohlo to být ještě daleko horší, a když se mi koncem studií podařilo z toho utéct, spadla jsem z bláta do louže, tedy do manželství, a na dalších dvacet dva let, do dospělosti dětí, tak „měla vystaráno.“

Anna Novotná

Oživení vzpomínek

S kamarádem brázdíme okolní hory. Vždy si z cesty přivezeme pěkné zážitky. Také jsme obohaceni setkáním se zajímavými lidmi, které potkáme. Naše túry se táhnou většinou kolem 20 km, i když bylo i 30 km.

Jindřich Berka