Musely to být planety, protože ve výchově důvod není. Vyrůstal jsem totiž v chronicky pořádkumilovném prostředí. Moje maminka byla dokonce pořádkem tak posedlá, že v kredenci rovnala hrnky tak, aby měly ouška jedním směrem. V prádelníku jsme měli poskládané fusekle do sekcí podle barev, košile roztříděné podle toho, zda mají dlouhý či krátký rukáv, trenýrky podle toho, jestli mají nebo nemají lampasy. Mamina dokonce vždy po dešti vyhnala tátu s koštětem před stavení a musel zamést silnici, aby nám snad nějaké projíždějící motorové vozidlo nestříklo bláto na plot. Dodnes vidím, jak ve dveřích mého dětského pokojíčku spráskávala ruce se slovy: „Sakra, co je to tady zase za čurbes!“ Myslím, že ta skvělá žena dnes dělá v nebi předačku úklidové čety a tvrdě buzeruje anděly, aby po sobě uklízeli peříčka, co jim vypadala z křídel.
Prostě a stručně, narodil jsem se bordelářem a nic s tím nenadělám. Né že bych se o změnu tohoto osudového předurčení nepokusil. Když jsem získal svůj první samostatný byteček, zachvátila mě veliká touha státi se ortodoxním pořádníčkem. Asi tři měsíce jsem bojoval s vlastní povahou a udržoval garsonku o rozloze devatenácti a půl metru jako klícku. Stálo mě to mnoho sil, ale rval jsem se s tím jako lev. Pamatuju, jak maminka přijela na první kontrolní návštěvu. Chudinka přivlekla dvě tašky saponátů a různých čistících a uklízecích propriet, ale po prvním kroku do interiéru strnula jako příslovečný solný sloup. Dlouho si mnula oči a pak řekla tenkým hlasem: „Ne, to nejsi ty! Ukaž mi občanku!“
Vše se pochopitelně posléze vrátilo do starých vyjetých bordelářských kolejí a moje maminka upřela své naděje takříkajíc směrem k feminálním vlivům. Když jsem jí představil svou první budoucí manželku, vzala si ji stranou a se soucitným hlazením po ruce k ní láskyplně pronesla: „Děvče drahé, sice vás trochu lituju, ale vemte toho mýho čurbesáka pod krkem a nepovolte mu ani o píď. Já jsem to nedokázala, ale vy jste mladá a silná. Udělejte mu ze života uklízecí peklo!“ Tentýž rituál pak mamina zlatá opakovala i u obou následujících mých manželek. Leč marně. Já za to fakt nemůžu, konstelaci vesmírných těles prostě člověk neporazí.
Aby nevznikl nějaký mylný dojem, musím důrazně prohlásit, že já ze svého bordelářství nemám žádné duševní trauma. Všichni bordeláři světa mi určitě potvrdí, že to zase není tak špatná vlastnost. Přináší spoustu úžasných rozkoší. Představte si například krásnej pocit, když konečně naleznete předmět, kterej už dva dny nutně potřebujete a kterej jste si minulej tejden uložili na místo, kde ho určitě snadno najdete. Anebo když při hledání onoho předmětu nečekaně naleznete předměty další, které jste hledali před čtrnácti dny, před měsícem, před půl rokem. O tohle jsou pořádníčci ošizeni. Jejich život je fádní a nevzrušivý. Je mi jich líto.
Pravé nefalšované bordelářství – když už vám tedy bylo z hvězd naděleno – je dobré si užívat na plné pecky. Z vlastní zkušenosti mohu začínajícím bordelářům doporučit dvě doplňkové, respektive podpůrné činnosti. Především sbírejte všechno zajímavé, co najdete, a noste si to domů. Vidíte krásnej šutr, šup s ním do batůžku! Z popelnice čouhá vyhozené ramínko na šaty, to se přece vždycky hodí! Támhle na chodníku leží šroubeček, seberte ho, určitě bude doma někdy nutné něco přišroubovat! A za druhé, dobře uvažte, co hodláte vyhodit. Dojedl jste taveňák z plastové vaničky a nesete ji do odpadkového koše…, ale pozor, nehodí se ta vanička ještě k uskladňování šroubků nalezených na chodníku? Tohle potrhaný tričko už se nedá nosit – no co, třeba ho někdy použijete na utírání nádobí. Někteří bordelářští odborníci dokonce jdou až do takových důsledností, že například doporučují, aby se nevyhazovaly ani staré televizní programové časopisy. Co když tě za pět šest let napadne zjistit si, co zrovna tenkrát dávali na v osm večer na ČT 2. Ale já osobně bych takovéhle extrémy nepodporoval – televizní programy přece stačí shromažďovat rok, maximálně dva. Ale nechci radit, bordelář je tvor svobobodný a sám se rozhodne. Hlavně si musí dát bacha na feminální vlivy. Aby ho nějaká silná ženská nevzala pod krkem a neudělala mu ze života uklízecí peklo.
