Na Slunečním kameni. FOTO: Z osobního archivu Š. Bayerové

Když na Machu Picchu ještě nikdo nejezdil...

23. 3. 2025

...tak jsem tam byla já. Tři dny jsme bydleli tak sto metrů od veleslavných ruin v luxusnim hotelu. Na tu dobu normál, jelikož tehdy byly zcela jiné standardy.

Autor: Šárka Bayerová

Hodnocení:

(4.8 b. / 16 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Vladislava Dejmková 23.3.2025 13:39

Opravdu zajímavá reportáž, svižně a čtivě napsaná.

Iva Bendová 23.3.2025 12:14

10 * :-D Můj jediný živý a osobní kontakt s "Inca" je krátká návštěva města tohoto jména na Mallorce, kde jsem na Inky aspoň myslela ;-) Jinak jen lačně hltám dokumenty a osobní příběhy těch, v tomto směru šťastnějších, "účastníků zájezdu" ;-) Na moje nohy je to moc daleko a vysoko :-/ :-) ale hlava, ta by chtěla ... Děkuji za super reportáž!

Jan Zelenka 23.3.2025 11:25

Úžasné, zajímavé. Užili jste si!

Helena Přibilová 23.3.2025 11:23

Děkuji za velmi zajímavý článek doplněný unikátními fotografiemi. My jsme s manželem navštívili Peru až v roce 2019. To už byla země ovlivněna masovou turistikou se všemi negativními vlivy, jako je tomu i v mnoha jiných částech světa. Snažili jsme se vyhýbat místům, kam mířily davy turistů, k nimž bohužel patřilo i Machu Picchu. Jeho návštěva byla pro nás příliš organizovaná, takže jsme od ní upustili. Podařilo se nám však najít jiná neméně zajímavá místa spojená s kulturou Inků.

Alena Velková 23.3.2025 10:34

Tak s tím názvem jste mě dostala :-) Já jsem při návštěvě Peru (2018) dodržovala pokyny místních, abych neměla výškovou nemoc...jíst banány , které jsou zdrojem draslíku, na výšku si zvykat postupně a žvýkat 5x denně koku s kouskem rostlinného popela už tak od výšky 2300 m n.m. a v mezidobí pít pro změnu čaj z koky...nebojte, koka není kokain, takže to nemělo žádné halucinogenní účinky, ale na soroche to pomáhalo, ostatní to nedělali a bylo jim zle, takže já jako jediná jsem i ve výšce 4.990 m n.m. neměla problémy a mohla pomalu chodit, aniž bych zkolabovala. Jinak jsem byla zděšená, že Peruánci nechávají turisty šplhat po takových památkách jako je Machu Picchu, Pisac nebo Ollantaytamba. To se jim časem vymstí.

Dagmar Vargová 23.3.2025 10:14

Paní Šárko, s hvězdičkami nás bojuje víc. Když roluji prstem po mobilu, občas se bezděčně dotknu hodnocení a hvězdičky se samy přidělí :-(. Chtělo by to rolovat po levé straně, ale vždy zapomenu... Ovšem Vaše vyprávění je skvělé, zajímavé, humorné! Tedy za mě článek aspiruje na Příspěvek roku :-) :-). Díky!

Šárka Bayerová 23.3.2025 10:06

Už se omlouvat nebudu. Zase jsem se sebehodnotila a vůbec nevím, kdy a jak....

Zpět na homepage Zpět na článek