Test způsobilosti pro život v paneláku
Ilustrační foto: Pixabay

Test způsobilosti pro život v paneláku

9. 3. 2025

V panelovém domě na sídlišti bydlím třicet let. Prošla jsem několika obdobími, kdy puberťáci v sousedním bytě pouštěli hudbu na plné pecky. Protože to je přece ten „správný odvaz“.

Je mi jasné, že malé děti pláčou, radostně křičí a běhají. Na běžné projevy od sousedů jsem za ta léta zvyklá. Naštěstí vždy časem odezní. Dokážu tolerovat i rozverný večírek, pokud se mi nad hlavou odehraje jen jednou nebo dvakrát do roka. Slýchám vyjící psy, jejichž páníčkové nejsou doma. Nerozhází mě hlučná hádka, kterou slyším přes zeď, ani dohadování na domovní schůzi.

Většina mých spolubydlících jsou bezproblémoví lidé. S některými se jen zdravíme. S jinými prohodíme pár slov o počasí. Běžný život, jako všude jinde na sídlišti. Devadesát procent obyvatel tvoří jedinci, s kterými se dá vyjít bez problémů. Pak jsou tady ale ti druzí. Většinou stačí v domě jeden nebo dva. Takoví lidé dokážou společné soužití patřičně „okořenit“.

Jsou to „obtěžovači,“ kteří mají vždy pocit, že okolí je povinno se jim přizpůsobit. Dělí se na různé kategorie:

Večírkoví hrdinové. Žijí v neustálém domnění, že den bez hlučné společnosti je ztracen. O třetí hodině v noci jejich mejdany dostávají teprve ty správné grády.

Domácí kutilové. Pokud jste nikdy neměli nad hlavou souseda, který si z bytu udělal na černo dílnu. Kde se celé dny a někdy i noci věnuje řezání a vrtání. Pak nevíte, o čem může být  život.

Šílení chovatelé. Ano, pejsek je roztomilý a kočička přítulná. Nic proti, pokud máte zvířátko velikostně přiměřené malému bytu a staráte se o ně. My ostatní, totiž nestojíme o výkaly na schodišti  a blešky ve výtahu. Potkat na chodbě, volně pobíhajícího agresivního psa, kterému chybí prostor na vybití energie. To patří k zážitkům, o které při otvírání domovních dveří opravdu nestojíte.

Grilovači, kuřáci a vytřepávači. Jistě je to maličkost, ale je to protivné. Pokud si nemůžete nechat v létě otevřené okno ložnice, protože soused je kuřák. Ráno místo budíčku slyšíte jeho chrchlání. Za pár minut je už rozvalen v okně vedle vašeho. Zapaluje si svou první, ale zdaleka ne poslední cigaretu. Vadí vám jeho kouř? To neřeší.

Stejně tak nezajímá sousedku nad vámi, že sedíte u nedělního oběda. Vaše chyba, zapomněli jste si zavřít okno. Do talíře s polévkou se vám tak snáší nedefinované kusy něčeho z jejího vytřepávaného koberečku.

Grilovačka na balkoně? Bezva nápad! Máte pověšené prádlo? Přece vám nemůže vadit trocha kouře a zápachu z ryb.

Tvrdohlavci. „Toto je můj byt! Vy mi nebudete říkat, že si mám dát spravit vadný odpad. To je moje věc! Máte promáčený strop? Co je mi po tom!“

Alkoholici a jiní závisláci. Výše uvedení tvrdohlavci se většinou rekrutují z jejich řad. Věřte, že pokud máte jednoho takového v domě. Tak si to s ním opravdu užijete. Zbývá se jen modlit, aby nezpůsobil požár.

 

Máte podobné zkušenosti? Nebo znáte jen milé sousedy? Kde je ale záruka, že to tak zůstane napořád. Co s tím? Někteří lidé by potřebovali před nastěhováním projít testem způsobilosti k hromadnému bydlení. První otázka, na kterou by při něm měli odpovědět, by zněla: „Dokážete pochopit, že podlaha vašeho bytu je stropem bytu pod vámi?“

 

 

 

 

bydlení společnost životní styl
Hodnocení:
(5 b. / 31 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Eva Kopecká
Jsem paneláková myš. Od ostatních čekám, že se budou chovat podobné, jako já a pár ostatních. Z mého bytu nebyl slyšet rámus. Večer jsem za sebou vždycky zamykala. Občas jsem umyla chodbu, zaměřila chodník, i když jsem nebyla na řadě. Čas oponou trhnul. Let přibylo, sil ubylo. Přibylo i zkušeností. Už mě ani nenapadne dělat kolem domu jarní a podzimní úklid. Zaprvé to dělají lidi od města a zadruhé opravdu nehodlám uklízet odpadky po druhých. Byty prostřídaly majitele. Dneska nevím, kdo do domu patří a kdo ne. Podnájemníci se střídají. Majitelé bytů nepovažuji za vhodnou ani strohou informaci, koho v bytě ubytovávají. A tak jsme tu už měli štěnice, rvačku a zásah určitých složek, uživatele drog, chovatele psů, jichž se většina nájemníků bála, noční mejdany, atd. Dočasným obyvatelům domu je úplně fuk, jestli je zamčeno, uklizeno, v noci ticho, atd. Je mi jasné, že pes štěká a dítě pláče. S projevy vandalismu a záměrnému obtěžování okolí hlukem se smířit neumím. S nějakým řešením problémů jsme mnoho nepochodili. Zaprvé jsme skoro v menšině a zadruhé neprokážeme, že zfetovaný opilec, boxující ve sklepě, je příbuzný nebo známý někoho z pronajemniků. Za ruku toho, kdo rozbil výtah, taky nechytime a můžeme se jen dohadovat, kdo stále nechává dokořán hlavní vchod a proč. Naštěstí mám kam o víkendy a na léto vypadnout. O všední dny a přes zimu si to samozřejmě vynahradím...
Ludmila Černá
Panelák jsem neznala do doby, než se do něho nastěhovala kamarádka. Tvrdila jsem, že tam teda já nikdy...S rodinným domkem jsem se rozvedla a na žádný byt neměla nárok, protože jsem bydlela na vesnici. No, asi po roce jsem souhrou okolností obdržela byt v paneláku. A jak jsem byla ráda! Už tu bydlím 40 let. Jde to. Zažila jsem téměř vše zde vyjmenované. Kuřáky nade mnou i pode mnou, zoufale vyjící psy, přestavby bytů, mejdany, mravence faraóny, plačící děti i divoké hádky. Ale ráda vzpomínám na jedny "rušitele". To pode mnou bydlela romská rodina a nádherně zpívali. Někdy si děti sedli do okna, povídali si a prozpěvovali. Jen tak, pro radost. Vzhledem k tomu, že rodiče pracovali a vstávali velmi brzo, býval u nich po půl jedenácté klid. Je to asi divné, ale byli jednou z nejslušnějších partají. On ten byt se totiž pronajímá a za ty roky už jsem zažila opravdu ledacos.
Jana Šenbergerová
Žijeme v paneláku přes 50 let. Na všechny zvuky i pazvuky jsem si zvykla tak, že je většinou nevnímám. Jsem tu moc spokojená. Snad to tak zůstane, i když jsme teď v období střídání generací. Po letech ticha zažíváme ruch přestavování a hlasy dětí. Nahluchlí jsou ve výhodě. :-)
Zuzana Pivcová
Dřív jsem si moc přála bydlet v paneláku. Bydlet v nájmu ve starém domě bez topení a bez vody nebyla žádná legrace. Do paneláku jsem se dostala až asi ve 40 letech. Měla jsem jen dvě přání - teplo a klid. I když etapa po listopadu byla nevalná, hlavně ohledně černých podnájemníků, postupně se to tam vylepšilo a myslím, že náš panelák patří k těm dobrým.
Eva Mužíková
Takové cvakání podpadků sousedky v bytě nade mnou, ráno v půl šesté, to byl také budíček... ale stačilo upozorněni.
Alena Tollarová
Stejně jako v panelácích, tak ani soužití se sousedy v rodinných domcích nemusí být idylka. Všechno je o lidech. Od svatby bydlím v paneláku a když jsme po maminčině smrti zvažovali, jestli se po ní nastěhovat do domku na vesnici, kde nic není, volba byla rychlá a jasná. Zůstali jsme ve městě a jsme tomu rádi.
Jarmila Komberec Jakubcová
Bydlela jsem skoro 40 let v paneláku.Teprve v 60 letech jsme se s manželem přestěhovali do svého RD. Na život v paneláku vzpomínám v dobrém. Tehdy se jednalo o družstevní byt 3+1 a v domě bydleli jen škodováci. Po roce 1990 se odstěhovala řada sousedů a najednou v domě bydleli lidé, které se vůbec neznali, začal být i v domě nepořádek a dnes jsem ráda, že žiji v RD, kde mám za souseda jen syna s rodinou, krásnou zahradu s bazénem a hlavně klid.
Iva Bendová
Nevím, kolik bytů v našem domě ještě projde rekonstrukcí, ale bylo jich už dost, každá zvlášť, a každá trvala déle, než sliboval omluvný letáček na schránkách ;-) Všechno by se dalo nějak vydržet, přej a bude Ti přáno, ale pokud se jeden nesnaží vyspat po noční nebo před noční službou. S tímto spaním přes den ale i tak svět nepočítá, to máme prostě občas smůlu. Ucpávky uší nesnáším, kdyby chtěl někdo radit ;-) Jinak sousedy máme vcelku dobré / klepu na zuby.
Hana Řezáčová
My jsme bydleli v paneláku 27 let. Domy byly řešeny tak, že každý byt byl nějak "vytrčený" - náš byl hodně, takže jsme sousedili jen s jedním bytem, a to částí předsíně, koupelnou a WC. Všichni jsme se nastěhovali zároveň a většina měla malé děti - takže trochu dupaly všechny, i ty naše, než povyrostly, nic co by bydlení a soužití hodně narušovalo se tam nedělo ... Školka, škola, samoobsluha, dětská lékařka, tramvaj, vše 5 minut od domu - bydlelo se nám tam moc dobře ...
Jan Zelenka
Většinu svého života bydlím v paneláku. Nemám žádné špatné zkušenosti. A navíc je to větší finanční jistota, než bydlet v rodinném domku.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 11. týden

V minulém týdnu se v Hollywoodu rozdávaly filmové ceny Oscar. A sošky (České lvy) za nejlepší snímky uplynulého roku se udělovaly i v Česku. Právě filmy budou tématem vědomostního kvízu tohoto týdne.

AKTUÁLNÍ ANKETA

Jakou největší výhodu má podle Vás zasílání důchodu na bankovní účet?

Ušetřené finance

20%

Bezpečnost

21%

Pohodlí

20%

Ušetřený čas

19%

Žádnou, důchod si vyzvedávám osobně a neplánuji to měnit

20%