Ilustrační foto: Freepik

Dopis mému zesnulému manželovi

21. 3. 2025

manželství rodina vzpomínky Zimní soutěž 2025

Autor: Jitka Chodorová

Hodnocení:

(5 b. / 20 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Jan Zelenka 21.3.2025 11:15

Jitko, myslím si, že se známe dobře i známe své životní trable. Také jsem si tím prošel. Život ale nekončí. Jen si musíme zvyknout na život bez svého partnera. Je to těžké, ale je třeba najít jeho další smysl. Škoda, že jsi tak daleko. Moc rád bych tě poznal i osobně. Moc ti přeji, abys ten další smysl života poznala.

Blanka Lazarová 21.3.2025 11:11

Milá Jitko, měli jste krásný vztah a jak píše Daniela, ne každému bylo dopřáno. I přesto chápu vaše pocity.

Elena Valeriánová 21.3.2025 10:27

Milá Jitko ♥♥♥♥♥

Daniela Řeřichová 21.3.2025 08:13

Milá Jitko, jak já rozumím. V koupelně jsem dlouho měla župan manžela, voněl jeho sprchovým gelem. Včera jsme měli 51. výročí svatby. Naučila jsem se děkovat za vše, co jsme spolu prožili. Ne každému byl takový dar dán.

Zpět na homepage Zpět na článek

Vzpomínám...

Ano, vzpomínám, je to pro mě velmi těžké, ale i mě to přivádí do krásných mladých let. Už jsem se na portále zmiňovala o cestě, která nám byla osudem vyměřená, to myslím cestu, která nás svedla s mým mužem dohromady. Snad to tak mělo být.

Jitka Chodorová

Vzpomínka na moji babičku

Když se řekne "učitel", většina lidí si představí někoho, kdo stojí před tabulí s křídou v ruce a učí nás násobilku nebo gramatiku. Můj největší učitel však nikdy ve škole neučil. Byla jím moje babička – nejhodnější, nejlaskavější a nejmilovanější bytost, která mi dala do života víc než kdokoliv jiný.

Iva Rudá