Kočka se na slunci vyhřívá
Je únor, teplo ještě dlouho
nebývá.
Jaro se za chvíli ohlásí.
Blahodárné ticho nic neruší.
Vždy vyléčí neklidnou mou duši.
Příroda je můj elixír.
Tulipány ještě nevykvetly.
Chmurné myšlenky se rozpouštějí
jak mýdlo ve vodě
odplují jak lodě
do vzdálených míst
Hladová kočka jídlo žádá
Mám tu jen nudle
ty nemá ráda
Velké oči jak výr přivírá.
Opatřit jídlo se tedy sluší
nasytit ubohou hladovou duši.
Vybereš si mě pak?
Naděje přece poslední umírá.
Použila jsem volný verš. Často se nejedná o verš rýmovaný; je tedy vyznačován pouze intonačně. Nevyskytuje se v něm konstatní počet slabik. Nepracuje ani s přízvukem, ani s délkou samohlásek. Volný verš poprvé použil americký básník Walt Whitman.
