Musím toho druhého brát jaký je?

Paní Bayerová, nehledejte nějaké genderové problémy. Platí to i naopak!!!! Píši příběh, který se stal. Oba znám. Kdyby ho tak moc milovala, tak proto něco udělá! Zhubnout 10 kg není tak nemožné. Je třeba chtít. Prosím vás jak to má dál fungovat, když je jim pouze 40 let a sex oba potřebují? Ona ho nadváhou nepřitahuje. Může ji pouze milovat platonicky. Tři roky spolu nespali? Je to problém a dá se řešit. Žádný mužský problém do toho prosím netahejte. Znám plno žen, které svým pupkatým protějškům dali ultimátum.

No, problém to je, ale problém je i váš typicky mužský pohled na věc. Leze z článku už po přečtení dvou odstavců. Láska je láska a vždycky jí zůstane....

:-) Institucionalizované vztahy, i láskyplné, stojí na kalkulaci ztrát a výnosů a jejich kvalita je dána úrovní kšeftů od hokynářství po obchodní dům,

Neupravená, tlustá žena je pohroma pro jakýkoli vztah. Některým chlapům je to jedno, ale většina z nich se snaží utéct, hledat jiný život, milenku atd. Ani se jim nedivím.

Do článku mi 3x skočila reklama ,,na srdce jsou Poděbrady", snad aby připomněla, že nejde o kila, ale o srdíčko :-) a souhlasím s paní H. Řezáčovou.

Příklad z rodiny o generaci zpět : Brali se mladí, krásní a z velké lásky ... Paní po dětech přibrala, věkem ještě víc, pán byl štíhlý celý život - vychovali děti, měli vnuky, byli spolu 60 let, no, a neznám šťastnější manželství ... Paní byla pořád Marinka, tak jak ve dvaceti, často se drželi za ruce a nedali na sebe dopustit ... Je vzhled (a kila navíc) v životě dvou lidí tak důležitý? Důležitější než všechno ostatní - cit, porozumění, rodina, sounáležitost, zodpovědnost?

Říká se, že "musí" se jen umřít, jinak se nic nemusí. :-) Spokojené manželství staví hlavně na kompromisech a toleranci, jinak prý spokojené není. Příběh vašeho kamaráda mi připomněl příběh mé známé z práce. Po 30 ti letech manželství, kdy děti vylétly z hnízda, její manžel díky její vynikající kuchyni značně přibral a jí to nebylo příjemné při sexu, ani vzhledově. Ona byla vždy sportovní a zachovávala si i v přechodu a letech nad 50 štíhlou postavu. To se jejímu muži moc líbilo, ale její prosby, že by měl se svou obezitou něco dělat, že už ani ten sex mezi nimi ne-může fungovat (on 120 kg, ona 50kg), jí její manžel řekl, že ho má mít ráda takového jaký je a ať je ráda, že jí finančně zajistí a má muže, který se o vše stará v domácnosti. Faktem je, že známá nemusí (!) dělat v domácnosti nic - vše zařizuje manžel. Takže...? Začala svého manžela brát ne že "musí", ale že je ráda, že ona nic NE-musí! Inu, nelze manželství v pozdním věku paušalizovat na musí-nemusí, jak vidno, je to všude různé...

Něco jiného je ,když do manželství vstoupí závažná nemoc, nějaký úraz, pak ano, s tím se dá smířit,pokud nám na druhém záleží.Ale změní-li se protějšek vlastním vyžráním a leností v kouli sádla,pak je to něco jiného. Nedivím se,že si ten pán našel nějakou bokovku,ale to taky není úplně správné řešení. Jestli mají děti,ty se to nějak dozví a co si budou o tatíčkovi asi myslet? Paní zase bude štkát kamarádkám o něvěře,ale že se jí nechtělo včas hubnout,o tom už se taky nebude moc zmiňovat. Jaký asi bude konec této story???

Smutný příběh a tuším, že ve starší generaci ne až tak vzácný, ty generace další, mladší, už se s tím tak nepárají a s rozvodem to leckdy vezmou zkratkou. Jinak - krajkové prádlo na vzácné chvíle dělá divy i ve vyšším /nebo právě v něm, kdy ledacos zakryje a vylepší/ věku a jako přínosné překvapení zafunguje i po letech vztahu. Jinak naprostý souhlas s Danielou L. Ch.

Skvěle napsaný článek. Je více než jasné, že po dlouholetém soužití asi nebude žena denně chodit doma v krajkovém prádle a muž si nezachová svaly z mládí, ale i přesto je potřeba vztah neustále pěstovat a hýčkat. Že by o sebe lidé měli dbát, je, podle mne, více než samozřejmé. Ale je potřeba dbát i o toho druhého ... pohlazením, pozorností, romantickým překvapením ... Pak nemůže vztah ani po letech zevšednět.