Dostal jsem pozvánku na kosení luk

Moc hezký článek. Asi před dvaceti lety jsem se jako divák zúčastnila folklorní akce Kosecké písně na zahradě zámku v Buchlovicích. Tehdy se pode mnou zachvěla země – nádherné zpěvy, tradiční oděvy, neopakovatelná atmosféra. Začíná se v půl páté ráno.

Moc hezký článek. Kosu jsem nikdy v ruce nedržela a tak máte můj obdiv. Dneska jsem pustila na zahradě robotickou sekačku, ta si vystačí sama a pak se i umí nabít. Louky v Karpatech by asi nezvládla.

Vůně posečené trávy mě naplňuje vzpomínkami na prázdniny strávené u tety a strejdy na Moravě. Díky za jejich oživení.

Umím kosit, účastnila jsem se se studenty. Ještě kosu použiji, ale neumím ji naklepat...

To je krásné vyznání lásky přírodě. Docela vám závidím, že budete přírodě tak blízko. Můj manžel také jezdíval kosit louky do Krkonoš. Přímo cítím tu vůni posečené trávy. To je nejlepší parfém. Já se kosou nenaučila, ale měla jsem žnout trávu srpem.

Když jsme se přestěhovaly coby větší školačky s maminkou z města přes celé Čechy pomalu na venkov, čekalo nás kromě jiných prací také kosení trávy na dvoře a v zahradě. No, nezvládla to ani maminka, natož my. Když to někdo umí, je to hezká činnost, ale my jsme nechávaly 10 cm u země. Srpem to ještě šlo, ale kosou ne a ne. Díky za vyprávění.

Záslužná činnost. Když takhle člověk pomáhá, ať je to cokoli, tak je mu dobře u srdce. To víme se sestrou z vlastní zkušenosti.

Krásný článek. Jsem dojatá.

Tak to je krásná pozvánka, netýká se narozenin ani schůzování. Hlavním a tím nejdůležitějším aktem bude pomoc přírodě. obdivuji všechny, kdo se neuzavírají do sebe a kouknou občas ven, co se tam děje a se svou radostí se podělí s ostatními. Moc děkuji za článek.

Takového berana jsme měli doma také. Respekt měl pouze z tatínka, nás, ostatní členky rodiny okamžitě byl schopen napadnout. Doplatil na to. Jednou si troufl i na tatínka ( povolánim řeznik) a ten, když na vlastní kůži pocítil jak je nebezpečný, udělal z něj klobády:(((