Mojí největší radostí je naše rodinné Divadlo na Jezerce. Máme po premiéře hry Darda a před námi je premiéra další. Jde o hru Práskni do bot, kterou jsme připravili s režisérem Janem Hřebejkem. Je o obkladačích, kteří mají svůj sen a cestu za jeho splněním řeší různými způsoby, například krádeží. Je to irská hra, ale příběh je typicky český, takže doufám, že se divákům bude líbit.
To, že jsem divadlo založil, bylo nejlepší rozhodnutí mého života, ale čím jsem starší, tím více si uvědomuju, jak velký risk to byl. Kdybych se měl rozhodnout znovu, asi bych už na takové podnikání neměl sílu. Česká divadla totiž nestojí na stejné startovní čáře, kultura je jednou z oblastí, kde mizí spousta veřejných peněz, a to je pak pro podnikání frustrující.
Takže jsem sice v neustálém riziku, nemám žádnou jistotu, ale přesto pokaždé, když pak vidím spokojené diváky, říkám si, že jsem udělal dobře. Jsem zvyklý, že jsem už jako malý kluk hrál divadlo s tátou, takže mi připadá přirozené v tradici rodinného divadla pokračovat.