Římskokatolická církev má nového papeže. Stal se jím argentinský kardinál Jorge Mario Bergoglio. Rozhodl se, že napříště bude používat jméno František.
Zvolení nástupce Benedikta XVI. oznámil bílý dým, který začal stoupat z komína Sixtinské kaple. Konkláve, jež začalo v úterý večer, nejvyššího pontifika vybralo v pátém kole tajné volby. Pro vítěze hlasovala nejméně dvoutřetinová většina z 115 kardinálů mladších 80 let.
Jakmile bylo zřejmé, že kouř nad Sixtinskou kaplí je skutečně bílý, desetitisíce lidí shromážděných i za deštivého počasí na Svatopetrském náměstí propukly v mohutný jásot a začaly mávat národními vlajkami svých zemí. Zvolení papeže potvrdilo i vyzvánění svatopetrských zvonů. Věřící provolávali Viva il Papa! (Ať žije papež!) nebo Habemus Papam! (Máme papeže!) a mávali vlajkami svých zemí. Vidět byly i české zástavy.
Jorge Mario Bergoglio (76) je první hlavou katolické církve, která je členem jezuitského řádu. Muž, jenž při posledním konkláve v roce 2005 skončil údajně "druhý" za Josephem Ratzingerem, je známý svou skromností a pokorou a také silně kritickými názory vůči homosexualitě, potratům a eutanázii.
Nejznámější argentinský kardinál je strohým jezuitským intelektuálem a pokorným člověkem vyznávajícím prostý životní styl. Až dosud žil v malém bytě, sám si vařil a ve městě se přepravoval hromadnou dopravou. Často navštěvoval chudinské čtvrti Buenos Aires a vyznačuje se konzervatismem a závazkem k sociální spravedlnosti. V některých otázkách je ale považován za hodnostáře moderního ražení.
Jorge Mario Bergoglio se narodil 17. prosince 1936 v Buenos Aires jako jedno z pěti dětí italských imigrantů. Jeho otec pracoval jako železniční dělník. Bergoglio vystudoval chemicko-průmyslovou střední školu a v 21 letech vstoupil do jezuitského řádu. Poté vystudoval filozofii a teologii v San Miguel u Buenos Aires a stal se profesorem teologie.
Vysvěcen na kněze byl 13. prosince 1969. Poté v letech 1973 až 1979 působil jako představený noviců, profesor teologie a argentinský provinciál jezuitů. Již tehdy zaujal svými vůdčími schopnostmi. V letech 1980 až 1986 byl rektorem jezuitské fakulty filozofie a teologie v argentinském San Miguel a poté sloužil v jezuitském řádu jako duchovní v Córdobě.
V květnu 1992 ho papež Jan Pavel II. jmenoval pomocným biskupem v Buenos Aires. Arcibiskupem se stal 28. února 1998 po smrti tehdejšího kardinála Quarracina. Kardinálem byl jmenován opět papežem Janem Pavlem II., a to 21. února 2001. V letech 2005 až 2011 byl předsedou Argentinské biskupské konference.
Jako kardinál se snažil napravit pověst církve a obviňoval církevní vůdce z pokrytectví. „Jděte ven a podělte se o své svědectví, jděte ven a pracujte se svými bratry a sdělujte si zkušenosti, jděte ven a staňte se slovem božím,“ řekl Bergoglio při loňském kázání argentinským kněžím. Hlásá nutnost soucitu vůči chudým a nemocným. V roce 2001 při návštěvě hospice umyl a políbil nohy dvanácti pacientům trpícím onemocněním AIDS. Několikrát zdůraznil spiritualitu a svátost, která by měla přirozeně vést k většímu zájmu o chudé a nemocné.
Bergoglio v minulosti otevřeně kritizoval také porušování lidských práv v Argentině za bývalého diktátorského režimu a chování levicových partyzánů. V roce 2005 byl ale obhájci lidských práv obviněn ze spiknutí s vojenskou juntou a z toho, že se v roce 1976 údajně podílel na únosu dvou jezuitských kněží. Žádný důkaz, který by potvrdil toto obvinění, však nebyl předložen.
Když Argentina v roce 2010 jako první latinskoamerická země zlegalizovala sňatky homosexuálů, Bergoglio to silně kritizoval jako "destruktivní záměr proti plánu Boha" a adopce dětí gayi označil za "formu diskriminace dětí".