K emigraci Ivana Lendla z tehdejšího Československa nemuselo dojít. Myslí si to tehdejší daviscupový kapitán tenistů Jan Kodeš, který převzal hlavní cenu Českého klubu fair play za celoživotní vystupování.
Král wimbledonské trávy z roku 1973 a daviscupový vítěz z roku 1980 dostal ocenění i za snahu o pomoc Lendlovi v 80. letech. Tehdejší jednička Lendl chtěl hrát za Československo a žít v USA, což se komunistickému režimu nelíbilo.
„Kdyby se mu vyhovělo, mohli jsme Davis Cup vyhrát ještě dvakrát třikrát. Nemuselo k emigraci vůbec dojít. Byla to škoda,“ konstatoval Kodeš.
Lendl tehdy byl ochoten podepsat smlouvu s tím, že bude hrát za československý výběr Davis Cup a pojede na olympijské hry. „Návrh smlouvy byl hotový, ale všechno se zhatilo na tom, že nikdo nechtěl schválit, aby měl v pasu, že je občanem Československa s trvalým pobytem v USA,“ vzpomínal Kodeš.
Komunistické vedení na Kodeše vyvíjelo tlak, aby Lendla vyřadil z reprezentace. Musel kvůli tomu i na kobereček k předsedovi ČSTV Antonínu Himlovi. „Říkal, že musím vyloučit Lendla. Soudruhu, to neudělám, jako kapitán prvního hráče světa nevyřadím, říkal jsem mu. On polknul a řekl mi, že musím udělat besedu a vysvětlit to. Tak jsem to udělal a pak už mi Himl nevolal,“ popisoval Kodeš.
Kodeš neměl kvůli politickým dohadům okolo Lendla chuť z židle kapitána utéct. Využíval faktu, že je vítězem Wimbledonu a dvakrát Roland Garros (1970, 1971). „Cítil jsem, že mám díky tomu lepší pozici a můžu se tomu nepodvolit,“ řekl Kodeš.
S Lendlem spolu už tehdejší situaci neprobírají. „Je to za námi, každý máme svůj život,“ řekl Kodeš. Stále hraje v 67 letech často tenis a sleduje současnou hru. Té podle jeho slov nejvíce pomohlo zavedení Jestřábího oka.
„Jestřábí oko je pro tenisty fantastická výhoda při sporných míčích. Hráč z osmdesáti procent tuší, jaký míč byl a tohle utne všechny dohady. Je to geniální věc a hráč díky tomu ve vypjatých situacích necítí křivdu,“ dodal Kodeš.