Rekviem za stromy

24. 3. 2013

Až do dnešního poledne se pod okny červenala,
teď život svůj dokonala pilou.
Zjara těšila nás barvou bílou,
když s milým jsem se v máji pod ní objímala.

Vysokým kmenem, lístky zelenými v ní kolovala míza.
Dnes život svůj na sídlišti dokonala bříza.
A čímpak se provinila?
Na obtíž tu lidem byla,
přestože ji kdysi dávno lidská ruka zasadila...
Sbohem, břízo milá,
mě tvá kůra černobílá
vždycky potěšila ...

Zhasla tiše jako svíce
mezi domy borovice.
Mrazu, vichrům odolala,
teď ji lidská ruka sťala.
Už ji nespatříme více.

Autor: Jana Šenbergerová

Hodnocení:

(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Jana Šenbergerová 26.3.2013 23:10

Třešeň pokáceli, když dozrávaly třešně, břízek bylo víc a nádherně ve větru šuměly, v koruně borovice mívali hnízda ptáci. Revitalizace sídliště. Teď nám pod okny rostou jen růžovokvěté sakury...Už se těším, až pokvetou. Miluji stromy.

Jiří Libánský 25.3.2013 08:54

Mám rád básně a mám rád stromy. Sázejme stromy a pišme o nich básně. Nebo pišme básně v jejich stínu. Nebo se v jejich stínu milujme. Stromy, básně, milování. Všechno se vším souvisí.

Zuzana Pivcová 24.3.2013 20:57

Na mě vždycky padne smutek, když jdu v létě na Hluboké kolem rybníka k loveckému zámku a míjím duby staré několik století, některé jsou stále vznosné, jiné se nevzdávají ani jako pahýly a vyrážejí z nich nové větévky, a mezi nimi stromy na průřezu zdravé, ale poražené. A nejhroznější bylo, když jsem před lety zažila v NDR celý les stromů, posetých hustě zářezy až do výšky 2 metrů, z nichž se "těžila" pryskyřice.

Jitka Chodorová 24.3.2013 12:41

Byla to bříza Olinko,ale i pod borovicí je krásně,vzpomínám u moře,kde jsem ležela v jejich stínu,teplý vánek vál,...ale to jsem odbočila,chtěla jsem jen říct,že každého stromu je škoda,když zmizí z našeho života i s našimi vzpomínkami,že Jano? Díky.

Jarmila Peerová 24.3.2013 12:18

Básnička je to krásně napsaná,bohužel aktuální,a cítím z ní Váš smutek.Strom se snadne porazí,ale dlouho trvá,než vyroste.A krajina bez něj je smutná a jakoby opuštěná...měli bychom více rozmýšlet sami nad sebou...děkuji.

Olga Štolbová 24.3.2013 09:00

Tak byla to bříza nebo borovice? Ale přesto se mi báseň líbí.

Zpět na homepage Zpět na článek