Soutěžní příspěvek:
Karel a já. A můj muž

Soutěžní příspěvek:
Karel a já. A můj muž

24. 3. 2013

Od dětství nemám ráda velikonoční pondělí. Pocházím z města, kde tradice dávno vzaly za své a veškeré zvyky se scvrkly pouze do povinného nastavení zadečku k vyšlehání pomlázkou, někdy pořádně necitlivému. Nechápala jsem, proč mám podstupovat tenhle trapný rituál od kluků, o kterých mnohdy ani nevím, jak se jmenují, ani kde bydlí a kterým jde jen o to, uhodit si a dostat vajíčko? Náctileté už ani vajíčka nezajímala, stáli spíš o peníze a sotva vyšli ze školy, tak o něco ostřejšího k pití. Kam se tedy podělo kouzlo lidových zvyků?

Později, ve své vlastní domácnosti, už jsem nikdy žádným mrskačům neotvírala. Moje dcera se mnou sdílela stejný názor na tristní pozůstatky lidových tradic, a tak jsme spolu sledovaly velikonočněpondělní televizní pohádky, zamčené doma. Všichni přátelé a známí to tolerovali, s výjimkou Karla! Ten jediný nechtěl vzít na vědomí, že mám k pomlázce odmítavý postoj a rok co rok se dožadoval přístupu k  údajnému mužskému právu. A já jsem rok co rok odolávala. I proto, že se o něm povídalo, že nezná míru a jeho mrskání se neobejde bez citelných a viditelných stop.

Toho roku vyšly Velikonoce až na polovinu dubna. Tráva se zelenala, ve vzduchu vonělo jaro a sváteční dny byly zality sluncem. V pondělí ráno jsem se nějak nemohla vymotat ze sítě snů. Zkrátka, maličko jsem si přispala. Chuděry, moje hladové slepice, kdákaly zavřené v kurníku! Rychle jsem si natáhla na holé tělo domácí šaty a honem jsem to běžela napravit. Pak jsem si uvařila hrnek kávy, ukrojila kus mazance a se snídaní jsem se usadila na lavičku za domem. Poslouchala jsem zpěv ptáků, dýchala svěží jarní vzduch a užívala si pohodu a klid s vědomím, že se zase budu muset na celé dopoledne zavřít doma.

V tom se nečekaně zpoza rohu vyhrnul Karel. Pro ukojení své touhy získat můj skalp a naložit mi pomlázkou vsadil tentokrát na moji drůbež. Doufal, že mě zastihne při práci na dvorku nebo si na mě počká. Neváhal kvůli tomu přelézt náš plot, což při jeho mírné nadváze byl vskutku výkon!

Překvapilo ho, jak snadnou budu kořistí! Pevněji sevřel pomlázku, tlustou jak basebalovou pálku, ověnčenou hroznem mašlí a s pokřikem:

„A mám tě, letos tomu neujdeš!“ se ke mně rozběhl. Na nic jsem nečekala, vystřelila jsem z lavičky tak prudce, že jsem shodila svůj oblíbený kafáček a utíkala jsem ke slepicím. Ale než se mi povedlo proběhnout brankou, která mě měla zachránit před výpraskem, uklouzla jsem a dopadla na lokty a na kolena. Skokem byl u mě. Chňapl šaty za spodní okraj a přehodil mi je přes hlavu. Napřažená pomlázka mu vypadla z ruky a oči málem z důlků, jak je třeštil na mé nepřehlédnutelné, nahé a na něj vystrčené pozadí. Ke všemu se mu za zády ozval rozesmátý hlas mého muže:

„Karle, stav se zítra pro fotku, takovým teleobjektivem bude fakt výstavní!“

To byla poslední kapka do poháru mé velikonoční nechuti. Vyhrabala jsem se na nohy, rudá po kořínky vlasů. Nezvaný koledník se mi snažil nešikovně pomoct uvést šaty do původního stavu. Nevlídným gestem jsem ho odstrčila a vrátila jsem se zpátky k lavičce, abych posbírala po zemi rozsypaný mazanec a střepy z hrnku. Cestou jsem obdařila manžela nevlídným pohledem. Stál tam v pyžamu, celý pomačkaný a rozčepýřený, jak mi spěchal na pomoc rovnou z postele, probuzen mým křikem a pobaveně sledoval Karlův ústup z dobytých pozic. 

Za chvilku za mnou přišel do kuchyně, vyndal ze šuplíku vařečku a jako každý rok mi vyhrnul sukni a symbolicky, za zpěvu velikonoční odrhovačky Hody, hody, doprovody, mi s ní naplácal. 

Tentokrát dozpíval, doplácal a prohodil:
„Měla by sis na ten svůj foťák natáhnout futrál, co kdyby sem Karel pomstychtivě poslal kamarády? Aby nám neoslepli!“

„A ty se o svůj zrak nebojíš?“ zeptala jsem se jízlivě.
„Já ne!“ řekl mnohoznačně a v očích se mu zajiskřilo. Otočil klíčem a začal si rozepínat pyžamový kabátek.

Svůj vztah k Velikonocům jsem poněkud přehodnotila. Ostatně, některé tradice a rituály mají své kouzlo!  

 

Prožili jste také v průběhu velikonočních svátků nějaký zajímavý či veselý příběh, na který dodnes vzpomínáte? Sepište jej a pošlete do naší soutěže na téma "Velikonoce". Vyhrát můžete zajímavé ceny. Více o  soutěži se můžete dozvědět zde.
soutěžní příspěvek
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Věra Sehnalová
Haha, preji vam jeste hoooodne veselych velikonoc ....moc pekne cteni
Jana Šenbergerová
Pěkný příběh s ještě hezčí pointou.
Růžena Antlová
To jsem se pobavila . Moc pěký a vtipný příběh.
Jarmila Peerová
Moc pěkné,přečetla jsem si to a s chutí se zasmála... Děkuji.Je mi jasné,že na takové velikonoce se prostě zapomenout nedá.
Olga Štolbová
Heleno,ode mně máte jedničku,moc jsem se pobavila.Přečetla jsem také Vaše dvě povídání psané před rokem,opravdu vtipné.Pište nám častěji.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 45. týden

Tento týden končí dne 17. listopadu, tedy v Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva. A to bude také téma vědomostního kvízu tohoto týdne.