Svátky jara Velikonoce jsou spojeny s řadou gastronomických specialit. V lidové tradici však šlo vždy o pokrmy skromné, neboť v době po masopustu se čekalo na novou úrodu. "Jídla bylo málo, proto i ty pokrmy byly prosté," řekla etnografka Jiřina Langhammerová. Dnes už to tak lidé podle ní většinou nechápou - všechny svátky chtějí většinou prožít prostřednictvím jídla a hodování.
Podle Langhammerové dříve většinu slavnostního času pokrýval půst, po jehož šesti týdnech následovaly tři dny jídla, pak se lidé opět stravovali skromně. "Na začátku půstu se připravovala pučálka neboli napučený hrách, který se opražil na sádle a pocukroval, nebo naopak osolil a opepřil," uvedla. O pašijovém týdnu se moc nejedlo.
"Pekly se jidáše, jakési točenice z těsta se symbolem hada jako zrádce či provazu pro biblického Jidáše," podotkla. Až na Bílou sobotu, kdy končí postní doba, se připravovala takzvaná hlavička neboli hlavnička, tedy jídlo hlavní. "Jde o nádivku z několika typů mas, do které se přidávají kopřivy," uvedla Langhammerová. Jedla se teplá, koledníci ji pak dostávali studenou jako výslužku.
Důležité jsou podle ní mazance, starý slovanský zvyk, jimž se říkalo obřadní chleby neboli paschy - bochníky sladkého těsta. "Dostalo se k nám i skopové maso jako symbol velikonočního hoštění. To se však peklo především ve městech, protože nejsme pasteveckým národem. Na Hod boží velikonoční se jedla kuřata či kůzlátka a vepřové maso," řekla. Tradičním pokrmem byl i sladký beránek jako symbol Kristovy oběti.
Velikonoční pokrmy jsou i součástí kuchařských knih. Jana Florentýna Zatloukalová v Kuchařce pro dceru radí, jak na jehněčí. Peče je zvolna při teplotě 150 stupňů ochucené česnekem a rozmarýnem, nejprve čtyři hodiny přikryté a pak hodinu odkryté. Nádivku připravuje z vepřové plece a uzeného, rohlíků a vajec, pěkně vylehčenou sněhem z bílků, v pekáčku důkladně vymazaném sádlem.
Kdo vařit neumí, může využít nabídku restaurací, které hlavně ve městech nabízejí speciální velikonoční menu.
