Stojím na nábřeží,
sluneční paprsky
odráží se v řece,
dvakrát do stejné
řeky nevstoupíš,
říká se přece.
Stojím tu tiše,
řeka si klidně plyne,
a já se jí drze ptám,
zda můžu do ní
vstoupit či počkat
na vody jiné.
Řeka mi ale odpoví,
dělej, jak rozumíš,
na paměti však
měj, že dvakrát
do stejné řeky
stejně nevstoupíš!