Oblíbený herec a komik Luděk Sobota považuje roli v celovečerním filmu V klidu a naplno, jehož natáčení zahájí v srpnu v celovečerní tvorbě debutující režisér Josef Abrhám jr., za dárek k narozeninám. Sedmdesátiny oslaví v den svého jubilea 27. května jako host Mezinárodního festivalu filmů pro děti a mládež ve Zlíně.
V připravovaném snímku ztvární menší roli vedle Josefa Abrháma, Vladimíra Pucholta, Libuše Šafránkové, Veroniky Žilkové, Jiřího Bartošky či Jana Kačera. „Hrát budu i ve třináctidílném seriálu České televize s pracovním názvem Neviditelní, který navazuje na vorlíčkovskou tradici vodníků. Bude to i trochu o lobbistech a dnešní době. Natáčet se bude celé léto,“ řekl Sobota. Na obrazovce se objeví s Jiřím Bartoškou, Jiřím Langmajerem a Ivanou Chýlkovou.
Konečně vážné role
Jeho poslední filmovou rolí byl v roce 2010 fotbalový funkcionář v seriálu Okresní přebor a loni i ve stejnojmenném filmu s podtitulem Poslední zápas Pepika Hnátka. Sobota v něm překvapil, protože šlo o roli vážnou. Od režiséra obou projektů Jana Prušinovského dostal i další nabídku, když v jeho režijním debutu inscenace Moliérova Zdravého nemocného v Městském divadle Kladno dostal titulní roli. Příběh transformovaný Petrem Kolečkem do 30. let minulého století měl premiéru před dvěma lety, na kontě má přes padesát repríz. Pro Sobotu byla tak role hypochondra Argana první na velkém jevišti.
„Protože v předchozích angažmá v ústeckém Kladivadle, v tehdy liberecké Ypsilonce a v Semaforu jsem se vlastně pohyboval na komorní scéně,“ vysvětlil. Po ujištění, že bude moci v Moliérovi uplatnit svou typickou komiku, roli přijal. Jen ve filmu jich má na kontě šest desítek, z nich zhruba polovinu v televizních snímcích a seriálech.
„Jako introvert jsem vždycky musel v sobě nalézt sílu tuto vlastnost v sobě potlačit. O to jsem se vždy snažil s cílem rozesmát publikum. A nebylo to vždy jednoduché, o čemž svědčí moje celoživotní žaludeční neuróza,“ podotkl Sobota.
Od roku 1973 byl 17 let posilou Semaforu, kde jako popletený a nesmělý blonďák v kontrastu se školometsky suchým mentorem Miloslavem Šimkem a prchlivým neurotikem Petrem Nárožným vytvořili trojici, která i díky televizi vstoupila do dějin humoru. Přitom na DAMU hrál i vážné role a v Ypsilonce v roce 1971 nastudoval v režii Evalda Schorma hlavního hrdinu v Grabbeho hře Žert, satira, ironie a hlubší význam – a nebyla to postava jednoznačně komická. Největší popularitu mu přesto přinesla satira – především slavné komedie ze sedmdesátých let Jáchyme, hoď ho do stroje, Zítra to roztočíme, drahoušku či Já to tedy beru, šéfe.
Dva blbci nejdou k sobě
Po listopadu 1989 se vydal na sólovou dráhu a své autorské, režijní a interpretační ambice naplňoval ve svém Směšném divadle. „To už je pasé, zasáhl mě tvrdý kapitalismus,“ komentuje to dnes herec, který se v každém angažmá přizpůsobil. Rozvíjel takzvané inspirativní herectví a byl rád, když diváci jeho momentální nápady přijali.
Režisér Ján Roháč mu v Semaforu říkal, že se na jevišti musí zbláznit, aby "sa ludia čo najviac smiali". „To jsem dělal a už mi to zůstalo, už se to ode mě čekalo a já rád vyhověl. Akorát jsem netušil, že to bude mít zpětný efekt: že mě totiž spousta diváků začne pokládat tak trochu za blbýho. V tom jsem lidi trochu přecenil, myslel jsem, že chápou, že jde o hru,“ podotkl. Jen ti chytřejší pochopili, že to dělá "jako".
Komikem je rád – z těch zahraničních ho nejvíc bral Charlie Chaplin a Buster Keaton, z domácích nejvíc obdivoval Felixe Holzmanna a kdysi prý s ním chtěl spolupracovat. „Všiml jsem si, že vždycky chcete taky hrát toho blbějšího. Ale dva blbci, to nejde dohromady, řekl mi na to,“ komentoval Sobota, proč se tehdy nedohodli.
Před lety se věnoval buddhismu, četl ezoterickou literaturu a životních moudrostí v těchto knihách našel spoustu. V posledních letech, když se ho začaly týkat obtíže související s věkem, se realisticky soustředil spíše na své zdraví. „Vyměnil jsem je za zdravotnické příručky. Od té doby cíleně pracuji na tom, abych se udržel při životě – a to je možná moje životní krédo," dodává se smíchem populární herec.
