Španěl Federico García Lorca se dožil jen 38 let, přesto je dodnes nejpřekládanějším španělským básníkem a dramatikem. Umělec, který se hlásil k významnému literárnímu hnutí první poloviny 20. století, „generaci roku 27“, byl ale také malířem, klavíristou či hudebním skladatelem. García Lorca dokázal propojit prvky andaluské lidové poezie s moderními básnickými směry jako byly futurismus, dadaismus či surrealismus.
García Lorca, který se narodil před 115 lety, 5. června 1898, se už během studií výrazně podílel na aktivitách literární avantgardy. První sbírka Dojmy a krajiny mu vyšla v roce 1918, celosvětově jej ale proslavily především Cikánské romance či Písně a divadelní hry jako Krvavá svatba, Dům Bernardy Alby nebo Pláňka. Brzy se zařadil mezi nejznámější básníky a dramatiky své země. Krátce po vypuknutí Frankova povstání v roce 1936 byl pro neskrývané levicově republikánské smýšlení zatčen a 19. srpna bez soudu popraven.
Frankisté totiž Federica Garcíu Lorku nenáviděli – coby republikána, homosexuála a lidového básníka“, který prý „svým perem způsobil více škody než jiní pistolí“. I poté, co už s rozdrcenou lebkou a provrtáno několika projektily leželo tělo jen osmatřicetiletého přívržence levice v hromadném hrobě, plivali katani na Lorku a navrch nadávali mrtvému básníkovi do „rudých buzerantů“. Ostatky vynikajícího poety se dodnes nepodařilo identifikovat.
Milenecký poměr
s geniálním malířem?
Velmi inspirativní byl Lorkův vztah k Salvadoru Dalímu, do kterého byl zamilován. Jestli geniální malíř Lorkovy city opětoval, nelze s jistotou potvrdit. Dalí se k tomu nikdy přímo nevyjádřil, pouze po mnoha letech označil Lorku za svého přítele z mládí.
