Svět nedávno obletěla zajímavá zpráva z Číny. Soud tam nařídil jedné rodině, aby se starali o svého starého příbuzného. V zemi totiž tak přibylo penzistů, že se jejich osamělost a nezájem rodin o ně, staly velkým společenským problémem. Soudní příkaz sice opravdovou lásku a cit do života dotyčného seniora samozřejmě nepřinese, ale měl být signálem pro ostatní děti, vnuky, pravnuky. Soudci jim chtěli naznačit, že postarat se o příbuzného, jenž zestárl, má být ta nejpřirozenější věc na světě. A kdo to neví, je pacholek, který zaslouží trest.
Jenže přirozená věc to není a je jedno jestli mluvíme o Číně nebo o Česku. Případů, kdy člověk stárne s vědomím, že se na něj rodina vykašlala, je hodně. Možnosti, jak takovou smutnou situaci řešit, jsou dvě. Jednou je se trápit a doufat, že se to ještě změní. Nezmění. Mnohem zajímavější je tedy druhá možnost. Dát nezdárným potomkům najevo, že se takové chování nevyplácí. Například tím, že jim nic po sobě nezanecháme.
Prostě je vydědíme. Mimochodem, jistá dáma z Ostravska odkázala svou vilku a asi tři sta tisíc na kontě charitě a její dva synové, kteří ji za poslední tři roky navštívili jen dvakrát a to asi na půl hodiny, se pak marně u soudu domáhali svých práv na její majetek. Neuspěli. Dotyčná jim u notáře nechala jen dopis, ve kterém jim psala: „Kdybyste hoši, aspoň jednou za měsíc zavolali, neudělala bych to. Ale návštěva za rok a půl, byla opravdu dost jasný důkaz, že na mě kašlete. Takže kašlu také já na vás.“
Čtyři důvody k vydědění
Takže, pokud se do takové prekérní situace dostaneme, je dobré vědět, jak na to. Zákon stanovuje čtyři důvody, z nichž je možné potomky o dědictví připravit.
Prvním z nich je právě skutečnost, kdy neposkytli potřebnou pomoc v nemoci, ve stáří nebo v jiných závažných případech. Zákon upřesňuje konkrétní příklad: Pod jiným závažným případem si můžeme představit situaci po živelné pohromě, kdy potomek má reálnou možnost poskytnout pomoc zůstaviteli, kterému dům a veškeré prostředky odnesla povodeň, avšak tuto pomoc neposkytnul. Podmínkou je taktéž, že zůstavitel by takovou pomoc neodmítnul.
Druhý důvod: Potomek neprojevuje opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl. Vysvětlení řečí zákona je toto: Neprojevování opravdového zájmu dle judikatury Nejvyššího soudu může náležet jak v nezájmu potomka ve vztahu k zůstaviteli, tak přílišného aktivnímu chování, kterým se však trvale překračují zásady společenské slušnosti.
Třetí důvod: Potomek byl odsouzen za úmyslný trestný čin nejméně na rok vězení. Ano, možná to zní překvapivě, ale toto může být podle zákona důvod k vydědění.
Čtvrtý důvod: Potomek vede trvale nezřízený život. Tento důvod je nejsložitější a obvykle zaměstná právníky. Je totiž dosti obtížné stanovit, co to vlastně nezřízený život je. Zatímco někomu může připadat nepřijatelné, že jeho syn občas přijde domů v podroušeném stavu, jiný zavírá oči nad tím, že jeho syn trvale mlátí manželku a deset let jede v pervitinu. Zákon to upřesňuje takto: Tento důvod jistě není lehké definovat v současném dynamickém stavu naší společnosti, kdy společenské regule se vyvíjejí a mění ze dne na den. Alkoholismus, závislost na drogách představují nejčastější relevantní předpoklady pro uplatnění tohoto důvodu pro vydědění.
Nový občanský zákoník, který bude platit od příštího roku, přidává další, pátý důvod. Je tím marnotratnost či zadlužení potomka. Jedná se o případy, kdy se senior obává, že jeho syn či dcera mají velké dluhy nebo neumí hospodařit s penězi, a tak jeho dědictví rozfofrují natolik, že z něj nezbyde nic pro vnuky či další generace jeho rodiny. Zatím však soudy o takovém konkrétním případu nerozhodovaly, takže je třeba si počkat, jak s novou možností zákona naloží.
Poraďte se s právníkem
Jak proces vydědění probíhá? Je třeba napsat závěť, ve které co možno nejpřesněji vymezíme důvod vydědění. Vyplatí se poradit se o tom s právníkem. U jejího podpisu musí být minimálně dva svědci, kteří listinu také podepíší. Další možnost je sepsat ji přímo před notářem.
Každopádně je třeba takový krok dobře promyslet, aby nakonec vše dopadlo tak, jak jsme si za života přáli. Samozřejmě, že úplně ideální je situace, že se s takovými starostmi nikdy nesetkáme a budeme odcházet ze světa s vědomím, že dům, který jsme postavili, byt, který jsme vylepšili, zahrada, kterou jsme měli tolik rádi a peníze, které jsme tak složitě uspořili, dělají radost našim milým hodným dětem a vnoučatům. Ale protože reálný život má k pohádce hodně daleko, není na škodu vědět, jak se zachovat, kdy to tak třeba nebude.
