Byli nejlépe centralizovaným státem předkolumbovské Ameriky, a přitom nepoužívali písmo. Měli dokonalý systém silnic, ale neznali kolo ani koně. Jejich stavby dodnes udivují důmyslností, jako první na světě pěstovali brambory (asi tisíc druhů), znali měď a vyráběli bronz, ale neměli peníze, ani neprovozovali obchod. Řeč je o Incké říši, která zanikla před 480 lety, když 26. července 1533 Španělé popravili jejího posledního panovníka Atahualpu.
Začátkem 16. století byla Incká říše se svými dvěma miliony kilometrů čtverečních největším státním útvarem předkolumbovské Ameriky – rozprostírala se od jihu dnešní Kolumbie přes Ekvádor, Peru a Bolívii až do středu Chile a na sever Argentiny. Obývalo ji odhadem až 15 miliónů lidí různého etnického původu, jež si dynastie Inků během své vlády od počátku 13. století podrobila (Inka byl královský titul).
S podivem proto může být, že tak velký centralizovaný stát dobyla jen hrstka dobrodruhů. Konkrétně asi 150 španělských vojáků, vedených Franciskem Pizarrem, kteří v listopadu 1532 vjeli do Cajamarky. Tam je důvěřivý Atahualpa přijal s neozbrojeným doprovodem, čehož Španělé využili, jeho družinu pobili a panovníka zajali. A i když jim poté poslední incký vládce dal svézt z celé země celý sál zlata jako výkupné, Španělé ho přesto popravili.
Pád vyspělé Incké říše
Kromě důvěřivosti inckého panovníka přispěla k pádu Incké říše i předchozí občanská válka, během které se teprve v roce 1532 Atahualpa dostal k moci, když porazil svého bratra Huáscara. Své sehrála také epidemie pravých neštovic, kterou již o několik let dříve do jižní Ameriky zavlekli Evropané.
Po popravě Atahualpy vyrazili Španělé dobýt hlavní město říše Cuzco, což se jim v listopadu 1533 podařilo. Nicméně na severu u města Quito ještě nějaký čas odolávali conquistě Atahualpovi generálové a zbytek incké šlechty se uchýlil do města Vilcabamba. Posledním inckým panovníkem, který už ale vládl jen tomuto městu, byl tak Túpac Amaru, jenž bojoval proti Španělům až do roku 1572, kdy ho dobyvatelé popravili.
Inkové, jejichž prvním panovníkem byl Manco Cápac ("syn boha Slunce"), prosluli zejména dokonalým správním systémem, na jehož vyšších úrovních vládli příbuzní panovníka a na nižších pak kmenoví náčelníci. Praktikovali systém veřejně nucených prací (mita), v jehož rámci lidé určitý počet dní pracovali pro panovníka na veřejných stavbách. Státu též odváděli potravinovou daň, ale v případě neúrody zas stát rozděloval potraviny lidem. Někdy se proto hovoří o "inckém socialismu".
Dokonalá infrastruktura
Kromě správy měli též dokonalý systém silnic napříč celou zemí. V horských oblastech přitom byly dlouhé úseky cest a schodišť vytesány do skal a přes řeky vedly visuté mosty. Podél cest byly i jakési občerstvovací stanice. To vše pomáhalo k rychlé přepravě zboží (pomocí lam) či zpráv (pomocí běžců): Inkové totiž neznali kolo ani koně. Tato dokonalá dopravní infrastruktura pak ovšem také přispěla k rychlému dobytí říše.
Inkové byli též zdatní zemědělci a i horský terén dokázali náležitě využít – pěstovali řadu plodin na terasovitých polích se zavlažovacími systémy. Jednou z teorií, k čemu sloužilo slavné město Inků Machu Picchu, je právě ta, že šlo o jakousi zemědělskou testovací stanici říše. Množství plodin, jež se tam dalo pěstovat, by totiž tisícové město neuživilo, ale terasovitá políčka skýtala odlišná mikroklimata pro různé plodiny.
Kolem Machu Picchu, jež je od roku 1983 na seznamu světového dědictví UNESCO, existují i další otazníky, na něž se asi nikdy nenajde stoprocentní odpověď. Inkové totiž zřejmě neměli písmo (užívali jen uzlíkové kipu k záznamu kvantitativních údajů) a Španělé tento komplex teras a chrámů, vystavěný z přesně opracovaných kvádrů bez pojiva, při dobývání neobjevili. Což je další záhada, když město leží jen asi 100 kilometrů od Cuzka, v nadmořské výšce asi 2400 metrů. Toto ztracené město Inků, jež bylo obyvateli z neznámých důvodů opuštěno, znovuobjevil až v roce 1911 Američan Hiram Bingham.