Jak se boří mýty o sladké Francii: 
Nejenom žáby. Oni jedí i koně, že?

Jak se boří mýty o sladké Francii:
Nejenom žáby. Oni jedí i koně, že?

13. 8. 2013

Velmoci se mezi sebou obvykle příliš nemusí. Dalším důkazem je bestseller britské autorky, který cupuje proslulou francouzskou reputaci na kousky.

Také si myslíte, že Francouzky nikdy netloustnou a jejich děti nikdy nevyhazují jídlo, že francouzské páry mají spoustu kvalitního sexu a rodiny si dopřávají večer co večer gurmánské orgie? Tak na to zapomeňte. A pomůže vám při tom nová kniha britské spisovatelky Piu Marie Eatwellové, která se rozhodla zbořit mýty o zemi, jež je často v cizině idealizována, píše agentura AFP.

V bestselleru nazvaném Oni jedí koně, že? (They Eat Horses, Don't They?) jde autorka proti vlně populárních knih, které líčí Francii jako zemi, kde tak nějak jde všechno úplně správně. „Jakoby snad existovala téměř potřeba dívat se na Francii ne objektivně jako na každou jinou zemi, ale svým způsobem jako na projekci vlastních ideálů,“ míní Eatwellová, která žila ve Francii téměř deset let. „Jediným dopadem toho všeho je, že Angličané a Američané mají pocit, že jsou ve všem k ničemu. Jsou tlustí, oškliví, nedokážou vychovávat děti...“

Všechno je trochu jinak

Na základě důkladného výzkumu proto devětatřicetiletá Eatwellová napsala knihu rozdělenou do kapitol zasvěcených francouzskému jídlu, ženám, sexu, chování a dalším tématům. Píše například, že francouzská kuchyně sice může být nesmírně uznávaná v celém světě, ale země je druhým největším trhem pro rychlé občerstvení McDonald's hned po Spojených státech. Na jídelníčku v restauracích jsou pověstné žáby a šneci, ale také zavrženíhodná konina. Barbarství! A podle respektovaného Michelinského průvodce je už několik let kulinářskou metropolí světa Tokio – nikoli Paříž.

Pokud jde o ony štíhlé postavy, 42 procent Francouzek (a celkem 47 procent dospělé populace) trpí nadváhou, uvádí kniha s odvoláním na průzkum švýcarské farmaceutické skupiny Roche. A také si neužívají tak skvělý sex, jak si o nich ostatní myslí: průzkum francouzské skupiny Ifop zjistil, že více než tři čtvrtiny francouzských párů ve skutečnosti považují svůj sexuální život za špatný.

Nejsem jenom negativní

Eatwellová trvá na tom, že její kniha není negativistická. Naopak boří i ty mnohem méně lichotivé dojmy ohledně Francouzů a Francie, například pocit, že páchnou a poslouchají nesnesitelně nevkusnou popovou muziku. Takže zatímco John Lennon prohlásil, že francouzská rocková muzika je tak příšerná jako britské víno, mělo by se vést v patrnosti, že velký hit Franka Sinatry My Way je původně francouzská píseň. A jakkoli ne všichni Francouzi mají v posteli ustláno na růžích, všeobecný přístup k sexu je ve Francii mnohem zdravější než například v Británii.

Nicméně v prologu ke své knize Eatwellová pobaveně líčí své první zkušenosti ze života v Paříži, kam se přestěhovala za svým britským manželem, který tu pracoval. „Čerstvě upečený croissant – jak francouzské! Nezdvořilost číšníka v bistru – jak francouzské! Ty hubené a nádherné ženy klopýtající po pařížských bulvárech – jak francouzské! Sklenka vína k obědu – jak francouzské!“

„Postupně jsem si ale začala všímat prasklin v těchto 'francouzských' zkušenostech. Ne všechny, a dokonce ani větší část žen, které jsem potkávala, byly krásné nebo nádherné. Docela často jsem narazila na zdvořilého číšníka. Croissant v kavárně byl oschlý a ztvrdlý. Byl tu McDonald's a další fast-foody peroucí se o místo mezi bistry,“ vysvětluje, proč se nakonec rozhodla vydat proti proudu knih opěvujících Francii jako zemi zaslíbenou.

Okoralé croissanty atd...

Není žádným překvapením, že lesk a pověst Francie dělá doslova zázraky pro turistiku, a že tato země je nejnavštěvovanější na světě. Ovšem pro některé turisty a návštěvníky je příliš velkým rozčarováním, že tu najdou nezdvořilé obyvatele, špinavé ulice a okoralé croissanty. Rozčarováním dokonce tak velkým, že jeden japonský psychiatr praktikující tři desetiletí v Paříži začal používat termín "pařížský syndrom" pro své krajany, kteří jsou v této metropoli noví.

„Přijíždějí s představami, které jsou naprosto mimo realitu,“ řekl tento lékař, který si nepřál být jmenován. „Nejsou připraveni na francouzské 'vítejte'. Zažívají strach a úzkostné stavy,“ dodal.

Inu, změnit vlast vyžaduje silnou náturu. A platí to i pro tolik vychvalovanou Paříž.

knihy
Autor: Redakce
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jana Šenbergerová
Vždy vycházím z toho, že všude žijí lidé. A zas tak velké rozdíly mezi námi nejsou, abychom si mohli myslet, že některý národ je výrazně lepší nebo horší než ten náš. A ten náš známe všichni, takže není důvod dělat si iluze ani o sobě, ani o jiných. Občas je mi to líto, ale ... co už s tím nadělám?

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.