Víte, jak dlouho už ve svých peněženkách nenosíte desetníky a dvacetníky? Pokud jste si tam nějaký nenechali jen pro štěstí, tak už je to deset let. Jejich platnost skončila 31. října 2003. Hlavními důvody, proč se je Česká národní banka rozhodla stáhnout z oběhu, byly jejich nepraktičnost, vysoké výrobní náklady a ztráta funkce oběživa.
Konec haléřových mincí
Počet českých kovových platidel se tak snížil z devíti druhů na sedm a mincemi s nejnižší nominální hodnotou se staly padesátníky. Ovšem jen do srpna 2008, kdy přestaly platit i ony. České haléřové mince se tak definitivně staly minulostí.
Haléř jako nejmenší nominál korunové měny zavedl císař František Josef I. v rámci reformy roku 1892, když Rakousko-Uhersko hledalo náhradu za krejcary a zlatky. Původ této mince je ale mnohem starší. Drobná stříbrná mince se razila už ve 13. století v mincovně ve městečku Hall am Kocher ve Švábsku. Latinsky se nazývala denarius hallenses odtud německy heller a následně česky haléř.
Zanikly i některé bankovky
Na českých územích se haléř poprvé objevil ve druhé polovině 14. století. Za dobu existence Československa a České republiky byly haléřové mince raženy v celkem osmi nominálních hodnotách: jedna, dva, tři, pět, deset, 20, 25 a 50 haléřů.
Bezplatně mohli lidé měnit desetníky a dvacetníky u komerčních bank jeden rok. Zpět se vybralo zhruba 150 milionů kusů mincí, což představovalo téměř 100 tun hliníku. Až 735 tun hliníku v podobě desetníků a dvacetníků ale zůstalo do termínu mezi lidmi. Po říjnu 2004 se mohly mince měnit dalších pět let v ČNB.
Z bankovek skončila jako první v roce 2008 dvacetikoruna, kterou v oběhu plně zastoupila trvanlivější dvacetikorunová mince. A v dubnu 2011 potkal stejný osud i padesátikorunovou bankovku.
