Hladím tě po hlavě,
hladím tě po těle,
jistě i váhavě,
dravě i nesměle.
Hladím tě přes záda,
nechám tě asi spát,
bouře se odkládá,
ne ale napořád.
Hladím tvé myšlenky,
aby se zklidnily,
zavíráš pomněnky,
říkám ti Můj milý.
Světlo mi nesluší,
s nocí si rozumím,
hladím tě po duši,
i když to neumím.