Ve věku 76 let zemřel v Praze po dlouhé těžké nemoci populární rokenrolový zpěvák a gentleman české country Pavel Bobek.
"Stalo se tak po již mnohokrát vyhraném a urputném boji s těžkou chorobou," oznámila jeho dcera Klára Mixová.
Mezi jeho největší hity patřily písně Oh, Ruby, nechtěj mi lásku brát, Lásko, mně ubývá sil, Můj rodný dům, Veď mě dál, cesto má či Pojď stoupat jak dým.
Přestože před osmi lety strávil dva týdny v umělém spánku a po vážné nemoci téměř přišel o hlas, částečně se vrátil na pódia a loni v květnu vydal nové album s názvem Kruhy.
"Protože jsme byli oba trochu praštění anglo-americkou muzikou, tak jsme si už v první polovině 60. let vyměňovali hitparády a konzultovali spolu informace, které jsme poslouchali na rádiu Luxembourg. To bylo v době, kdy Pavel zpíval jen v angličtině písně rokenrolových velikánů, především Buddyho Hollyho. Rozhodující bylo, když se v Semaforu potkal s Jiřím Grossmannem, který ho 'přesvědčil', aby začal zpívat česky," komentoval úmrtí svého kamaráda hudební publicista Miloš Skalka.
Teprve tam se ukázala pravá síla Pavla Bobka, který podle něj nebyl žádný krasopěvec, jeho projev nebyl technicky brilantní. "Šlo spíše o to, co v těch písničkách sděluje. A protože se vedle Grossmanna potkal i s dalšími výjimečnými textaři, ať už to byli Michael Janík, Vladimír Poštulka či Pavel Vrba, dbal na to, aby český text maximálně korespondoval s původním obsahem. To se mu podařilo vrchovatě," dodal Skalka.
Život rozdělený na dvacítky
Závan nostalgie prostupuje jeho písničkami, které navozují klid a pohodu. Pavel Bobek nikdy nedobýval příčky hitparád, ale vždy byl zárukou vkusné hudební produkce. Nestor české country říkával, že má prý život rozdělený na dvacítky: "Prvních 20 let jsem byl hodný syn a dobrý student. Pak jsem se po hlavě vrhl do světa rokenrolu, zažil jsem léta zhýralství a užíval si plně života. A po čtyřicítce jsem se šťastně oženil."
První singl Bobkovi vyšel už v roce 1964 a o 11 let později první deska s názvem Veď mě dál, cesto má. Začátkem šedesátých let pak hostoval s řadou bigbeatových skupin, patřil i ke hvězdám první éry Olympiku, než na dlouhou řadu let zakotvil v Semaforu, ve skupině Jiřího Grossmanna a Miloslava Šimka, kde proslul svým výrokem: "Mlíko - na rakev víko."
V Semaforu se podle něj sešla veselá společnost, která nevynechala příležitost udělat večírek nebo divoký výlet. "Dodnes říkám, že dobře prohýřená noc s dobrou společností člověku víc dá, než bere. V práci jsem měl v té době naštěstí hodné šéfy," vzpomínal Bobek, který absolvoval fakultu architektury a pozemního stavitelství.
Čtyři roky po škole projektoval s Mirkem Černým a Petrem Nárožným zemědělské stavby: "Rýsovali jsme prasečince, kravíny, silážní věže." Architektuře by asi zůstal věrný, kdyby ho kamarádky nepřihlásily do soutěže Hledáme nové talenty. Vystoupil a měl úspěch.
Bobek přitom dlouho o profesionální dráze zpěváka vůbec nepřemýšlel. Hudba ale měla v jeho rodině své místo. Muzikantskou i stavitelskou tradici založil již jeho dědeček Josef, který byl venkovský zedník a kapelník. Zpěvákův otec Václav byl stavební inženýr a také skvělý pianista a kapelník. Maminka Božena zpívala ve sboru.
Milovník vín a Jamese Bonda
Dlouho Bobek zpíval výhradně anglicky, než ho Jiří Grossmann v Semaforu přesvědčil, že se tytéž písničky dají otextovat i česky, a zaujmou tak mnohem víc posluchačů. "Zpívat česky však bylo podle soudruhů větší ideologickou diverzí, protože tomu ti lidé rozuměli," vysvětlil vášnivý čtenář Jamese Bonda, milovník letadel a vín.
Název alba z roku 2005 Muž, který nikdy nebyl IN prý vyjadřoval to, co si Bobek o sobě myslel, ač svou tvorbou dokazoval opak. Interpret takřka zlidovělých songů jako je Má dívka "N", Lásko, mně ubývá sil, Nedělní ráno, Můj rodný dům, Veď mě dál, cesto má či Oh, Ruby, vydal v roce 2011 album coververzí Johnyho Cashe s názvem Víc nehledám.
Po převratu se Bobek pokusil o vstup do politiky: "Když přišel převrat, naivně jsem si řekl, že nastal čas dělat - jak říká pan prezident - něco smysluplného." Kandidoval do Senátu ve volebním obvodě Svitavy, ale neuspěl.
Letos byl Bobek (narozený 16. září 1937 v Praze) na cenách Akademie populární hudby Anděl uveden do Síně slávy. Je rovněž držitelem Zlaté porty (1980) za zásluhy a rozvoj country music.
