Jméno Robert Capa má v dějinách fotožurnalistiky ojedinělé místo. Tento původem maďarský fotograf se proslavil snímky ze španělské občanské války a vylodění Spojenců v Normandii v roce 1944. Kromě toho byl i autorem portrétů známých umělců a spoluzakladatelem fotografické agentury Magnum. Od narození Endreho Friedmanna, jak znělo Capovo skutečné jméno, uplyne 22. listopadu 100 let.
Hlavní doménou Capovy tvorby byla válečná fotografie. Bezmála polovinu svého krátkého života prožil na frontách a uprostřed bojů. Objektivem své leicy zdokumentoval pět válečných konfliktů, počínaje již zmíněnou občanskou válkou na Iberském poloostrově až po konflikt v Indočíně, kde přišel o život.
Capa vyznával heslo "nejsou-li vaše fotografie dobré, nebyl jste dost blízko". Vždy se snažil stát po boku vojáků bojujících v předních liniích, aby zachytil válku bezprostředně a bez patosu. Jeho snímky přesto nikdy nebyly plné krve. Realitu ozbrojených konfliktů místo toho dokládal například záběry tváří lidí poznamenaných strachem a zoufalstvím.
V Paříži našel lásku z branže
Bezpochyby nejslavnější Capovou fotografií je černobílý snímek z občanské války ve Španělsku, nazvaný "Smrt loajalistického milicionáře". Je na něm zachycen muž, jenž po zásahu kulkou padá k zemi. Capa snímek pořídil počátkem září 1936 v Andalusii. Zachycení prchavého okamžiku na samém prahu smrti dodává snímku silný emocionální náboj, který z něj učinil ikonu občanské války na Iberském poloostrově a jednu z nejslavnějších válečných fotografií vůbec.
Endre Friedmann alias Robert Capa se narodil v listopadu 1913 v Budapešti. Krátce po dosažení plnoletosti odešel do Berlína, kde se seznámil s principem fotografování. Coby zpravodaj obrazové agentury Dephot okusil v roce 1932 první závdavek své budoucí slávy, když pořídil snímky ruského revolucionáře Lva Trockého.
Kvůli svému židovskému původu Friedmann po nástupu nacismu k moci raději emigroval do Francie. V Paříži se seznámil s Němkou Gerdou Pohoryllesovou. Oba v následujících letech pojila vzájemná láska a zájem o fotografii.
Pro fotožurnalistu odkudsi z východu bylo obtížné získat zakázky. Proto Friedmann začal používat "americky znějící" pseudonym Robert Capa. Tato drobná lest mu pomohla otevřít dveře redakcí novin a obrazových týdeníků v Evropě i zámoří. Podobně postupovala i Pohoryllesová, která se do dějin fotografie zapsala po pseudonymem Gerda Taro.
Krutý osud válečných fotografů
Občanská válka ve Španělsku (1936-1939) dala Capovi příležitost vyzkoušet si roli válečného fotoreportéra. Obstál na výbornou, ale daň za získané renomé byla krutá: Capova partnerka Gerda Taro ve Španělsku zemřela pod pásy tanku.
V následujících letech dokumentoval Capa takzvanou druhou čínsko-japonskou válku (1937-1945) a samozřejmě boje druhé světové války (1939-1945). K nejpůsobivějším snímkům z této doby patří záběry z vylodění Spojenců v Normandii v červnu 1944. Mírně rozostřené obrázky se Capovi podařilo získat díky tomu, že se vrhl do vln spolu s vojáky.
Capa rovněž pořizoval fotografie svých slavných přátel z umělecké branže, které zachytil v běžných životních situacích. Například spisovatele Ernesta Hemingwaye zvěčnil Capa během lovu, malíře Pabla Picassa zase v šortkách na pláži.
Po získání amerického občanství v roce 1946 založil Capa spolu s několika dalšími slavnými fotografy agenturu Magnum. Brzy poté odjel na Blízký východ zdokumentovat počátky státu Izrael a první izraelsko-arabskou válku (1948-1949).
V roce 1954 se Capa vydal do Indočíny, kde se právě v té době rozhoříval francouzsko-vietnamský ozbrojený konflikt. Učinil tak, ačkoliv se údajně o několik let dříve nechal slyšet, že s kariérou válečného fotografa končí. Změna rozhodnutí stála Roberta Capu život: 25. května 1954 jej ve čtyřiceti letech zabil výbuch miny.
