Moje kamarádka

Moje kamarádka

9. 12. 2013

Chtěla bych vám něco málo vypovědět o paní, se kterou se život, jak se říká, nemazlil. Ta paní se narodila v minulém století. Měla hodně sourozenců a bydlela se svojí rodinou v malé vesničce vzdálené jen málo kilometrů od většího města. Do školy, ze školy a honem pomáhat rodičům. Sourozenci odcházeli za svými láskami a odešli svůj život žít jinam. Na tuto ženu - svojí sestru  - nikdy nezapomněli a stále se navštěvují.

Leč této ženě nebylo dopřáno se těšit dlouho ze své první lásky. I když nerada a stále se vzpomínkami na první lásku se provdala v domnění, že ji  - v té době voják - opustil. A další útrapy čekaly na tuto báječnou, vždy usmívající se ženu. Starosti o staré rodiče, posléze o nemocného manžela jí neubraly na optimismu. Snad právě proto byla tak silná a rozdává dodnes všem lidem okolo svoji dobrou náladu .

A protože má mnoho neteří, spoustu příbuzných a známých, je stále na cestách. Po posledním rozloučení se svým manželem se vydává na cestu do hlavního města. Jako nejlepší pracovnice byla pozvaná k panu prezidentovi, kde byla vyznamenaná. Vypravování o setkání má své kouzlo. Také pobyla nějaký čas v Německu, kam ji firma poslala na zapracování, aby mohla své zkušenosti rozdávat jiným. I tohle stojí za poslechnutí. Vždy se u vzpomínek na tyhle časy moc zasmějeme.

V Praze získala náklonnost muže, který se jí po nějakém čase stává oporou a manželem. A protože jí nebylo dopřáno dětí, s radostí se stará a vychovává syna manžela.

A zase si osud zahrává. Nemocná manželova matka a po několika letech i on odchází tam, odkud není návratu. Celý život, co znám tuto ženu, jsem neslyšela od ní žádné stesky ani stížnosti. Když se tak zamyslím nad jejím osudem, tak není nikoho, kdo by si na ni mohl stěžovat nebo říci snad jen jediné křivé slovo.

Snad teď, když se po letech vrátila do rodného domu a odešla do zaslouženého důchodu, se jí poštěstí. Na setkání seniorů našla - po 45ti letech - svoji první lásku a jiskřička se rozzářila na obou stranách. A opět prožívá ty krásné chvíle s člověkem srdci milým a jeho vnoučaty.

Věřte, že je pro mě mnohdy “vrbou“. Mohla by být mnohým vzorem. Pro mě je. A největším štěstím pro mě je, že je to moje dobrá kamarádka.

Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.