Zdravím všechny milovníky pejsků i jiných čtyř či vícenožců:-) Jsem tu nová ale tématu jsem neodolala.
Mým životem prošlo víc pejsků od prvního potají přineseného štěněte , přes pomalu "psí útulek", kdy se u nás na baráčku sešlo víc pejsků, které většinou někdo nechtěl nebo na dožití - vlčák Dan - nemohli ho mít v paneláku, vlčák Cilka potřebovala péči, byla skoro slepá a stará, doga Umbra, kterou její "panička" chtěla nechat zastřelit, protože se našel její původní pes, který od ní utekl, Umbra, která byla strašně plachá, nedej bože jen zvednout ruku...trvalo přes půl roku než pochopila, že od nás nic nehrozí, ale asi po roce se jí ve spánku zastavilo srdíčko...že by následky z minula ?
Vzpomínám také na velmi osobitou boxerku Nellu, to vám povím, to byla "paní psová" :-), bohužel nedlouho po té, co nám dala 5 holek, se projevily komplikace a opustila nás... Naše psí holky byly malé rošťandy. Vybavím si příhodu, kdy jsme měli v kuchyni mezi klenbou a linkou zavěšenou celou uzenou kýtu po zabijačce a slyšíme do pokoje náhle nějaké mlaskání. Zkoušel někdo z vás sundat z vepřové kýty 5 zakousnutých malých boxerek!? No jistě chápete, že bylo pro nás těžké se s nimi rozloučit. Nakonec jsme si nechali tři - Britu, protože byla krásně tmavě žíhaná, Kiliniu, protože měla kýlu a Tulinu, neměla se dožít do roka, měla deformovanou spodní čelist, předkus, šilhala, měla špatné plíce, mívala záchvaty atd. No ale kdepak, s tím se nesmířila, přeskočit dvoumetrové pletivo proni nebyl žádný problém, talent organizovat se sestrami rozličné rošťárny, např. zahnat návštěvu bránící se plechovým kýblem na střechu auta atd., no prostě kde byl průser, za tím byla Tulina. Přežila nakonec všechny své sestry, včetně těch, co "šly do světa" a které se i tak na boxerky dožily úctyhodného věku.
Další, kdo velmi silně prozářil můj život, byl srnčí pinč Apík. Pardon Apollo Odeon z města Sokolů.. Dožil se krásných 17 let a byl ten, kdo byl pořád s vámi - pletlo se to pod nohama, lítalo po rantlech sedačky a zuřivě štěkalo na každého jakékoliv velikosti. A také to bylo to, co se vám schoulio v náručí, hřálo vás pod dekou, poslouchalo vaše trápení, kdykoliv jste se potřebovali vyplakat. Ale tenhle, byť hrdina, na všechno nestačil, tak mu přibyla zdatná rotvajlerka Ambra, které je nyní 8 let. Jasně, že ze začátku jsem se bála, že "to tele Apika sežere", jako štěně byla pomalu větší než on, ale opak byl pravdou. Pan šlechtic jí ukázal, kdo je pánem a bylo legrační, když téměř 50kilový pes má respekt před 7kilovým pinčem. Nikdy mu neublížila, ani v nejmenším.
No a zatím poslední v naší smečce je nyní roční rotvajlerka Nelly. K té jsme přišli tak nějak impulsivně, prostě jednou jsme se vzbudili a rozhodli se, že Ambře je smutno a jdeme sehnat štěně. Nelly je divoška, ale Ambruška si jí umí usměrnit a holky se spolu i pěkně vyblbnou. Obzvlášť dobře si rozumnějí ve hře "až panička otevře, tak tam vlítnem". Po té společně hrajem na "vytlač psí prdelky ven" nebo "když je nejhůř, použij rohlík". Ale miluju je všechny, ty co byli, stejně jako ty, co jsou. Všichni mi dali neuvěřitelně mnoho, pohledem jejich psích očí, které, jak jistě také víte, umí mluvit a mluví, každé olíznutí ruky nebo slzy říká "jsem tu, neboj a budu tu, dokud budu moci", každé plácnutí packou říká "pojď, zablbnem si a budeš zase veselá."
..Děkuji vám přátelé...Vaše Zdenka
