O filmového Oscara letos soutěží i snímek o 110leté klavíristce Alici Herzové Sommerové, která pochází z pražské židovské rodiny a přežila holokaust. Snímek britského režiséra Malcolma Clarkea The Lady in Number 6: Music Saved My Life (Dáma v čísle 6: Hudba mi zachránila život) byl nominován na Oscara v kategorii krátký dokumentární film.
Začala hrát v pěti letech
Podle tvůrců filmu je Herzová Sommerová nejstarší klavíristkou a nejstarším žijícím člověkem, který přežil holokaust. Vyrůstala v Praze v židovské umělecky založené rodině, mezi jejíž přátele patřili Franz Kafka a Max Brod. Na klavír začala hrát v pěti letech a jako klavíristka získala mezinárodní renomé. V roce 1943 byla s rodinou transportována do ghetta v Terezíně, kde odehrála spoluvězňům na 150 koncertů.
Po válce se vrátila do Prahy. Nikdo z jejích blízkých nepřežil, její manžel zahynul v Dachau. V roce 1949 odjela do Izraele, kde pedagogickou činností přispěla k zachování hudebního odkazu česko-židovských hudebních skladatelů Viktora Ulmanna, Pavla Haase, Gideona Kleina a Hanse Krásy. V roce 1986 se odstěhovala za synem do Londýna, kde dodnes stále několik hodin denně hraje na klavír.
Nenávist přináší jen nenávist
Osmatřicetiminutový snímek natočený v kanadské produkci nepřipomíná jiné filmy o holokaustu. Proč ne? Především proto, že Herzová Sommerová má tak radostnou povahu, napsal kanadský list Montreal Gazette. Film je však tak působivý, protože Herzová Sommerová se odmítá snížit ke slepé nenávisti, která motivovala ty, kdo zabili tolik jejích příbuzných a ji poslali do koncentračního tábora, uvedl list. „Nenávist jen přináší nenávist,“ říká ve filmu a zdůrazňuje, že zůstává plná radosti, hodně se směje, „ale má pocit, že nikdo jiný se nesměje“.
Clarke je na Oscara nominován již potřetí, v roce 1988 vyhrál za krátký dokument You Don't Have to Die. V roce 2002 byl nominován za celovečerní dokument Prisoner of Paradise (Vězeň ráje) o židovském režisérovi Kurtu Gerronovi, kterého nacisté přinutili natočit propagandistický snímek o Terezínu líčícího tábor jako ideální místo pro internované Židy.
Chodila na procházky s Kafkou.
Právě kvůli tomu Clarke několik let nechtěl natočit film o Herzové Sommerové, kterou mu doporučoval společný známý. „Protože jsem natočil dokument ze stejného tábora, tak jsem nechtěl dělat další dokument o holokaustu,“ řekl Clarke kanadskému listu.
„Je velmi obtížné s takovým materiálem trávit dlouhou dobu. A tak jsem tři roky odmítal,“ dodal Clarke, který při jedné návštěvě Londýna nakonec svolil, že se s Herzovou Sommerovou setká. Byl prý naprosto ohromen: „Byl jsen blázen, když jsem to nebral víc vážně. Jako filmař máte určitý šestý smysl, ale v tomto případě jsem ho nepotřeboval. Hned poznáte, že jste narazili na poklad. Věděl jsem, že musím tenhle film udělat. Je fascinující, že paní Alice jen tak mimochodem vypráví o tom, jak chodila na procházky s Kafkou – který jí vyprávěl veselé příběhy – nebo že seděla na kolenou Gustavu Mahlerovi.“
Herzová Sommerová dostala v roce 2010 cenu ministerstva kultury Artis Bohemiae Amicis, udělovanou za šíření dobrého jména české kultury ve světě.
