V nedávné Zpovědi paní Rödlingové zazněla informace, že chodí s teprve dvouletým vnoučkem do hudební školy. Začala jsem tedy pátrat po tom, co je to za školu. Ukázalo se, že patří do sítě hudebních škol Yamaha.
Tvrzení "Co Čech, to muzikant" už dávno nemá svou dřívější platnost. Zájem o hudbu se u velké části populace převtělil pouze do poslechu, u nízkých ročníků pak především do konzumace ryze soudobé muziky stylu techno. Situaci v tomto ohledu se snaží alespoň částečně zlepšit hudební školy Yamaha. Ty vznikly sice v Japonsku již v roce 1954, avšak k nám pronikly až v roce 1994. První česká škola začala fungovat ve Znojmě, kde je vlastně dodnes české zastoupení japonské firmy Yamaha. Má pověření poskytovat licence ke zřizování hudebních škol Yamaha v různých městech, udílí metodické pokyny a organizuje školení. Jednotlivé školy tedy za úhradu využívají koncept japonského zřizovatele, musí splňovat předepsané podmínky a mít jednotný vzhled, jinak jsou však ve svém provozu samostatné.
Nejvíce poboček vzniklo v Praze a blízkém okolí (jen v Praze 1 - 5 navštěvuje podle zjištění tyto školy asi 800 dětí), avšak lze je otevřít v každém městě, které k tomu má podmínky. Mezi ty patří především vhodný objekt, kvalifikovaní lektoři a dostatečný zájem veřejnosti.
Podle hesla, že "lidé nejsou nemuzikální, nýbrž pouze hudebně nerozvinutí", se tedy tyto hudební školy rozhodly probudit v lidech muzikálnost doslova již od kolébky. Začíná se kurzem "Robátka", určeným pro děti od 4 - 18 měsíců. Je jasné, že kojenec ještě nehraje ani nezpívá, avšak přijímá hudbu emočně podobně jako řeč a posiluje tím své estetické cítění i mezilidské vazby. Pro děti od 1, 5 roku do 4 let je určen kurz "První krůčky k hudbě", následovaný kurzem "Rytmické krůčky" pro děti ve věku 4 - 6 let. Děti mladšího školního věku pak mohou navštěvovat kurzy společné hry na hudební nástroje - zobcovou flétnu, akustickou kytaru a elektronické klávesové nástroje.
Po dohodě s ředitelkou pražských hudebních škol Yamaha Mgr. Ditou Hánovou jsem navštívila pobočku v Praze 4 - Lhotce, která zde působí již 7 let. Sídlí v menší patrové vilce, která rozhodně nepřipomíná školu, naopak působí velmi domáckým dojmem. Uvnitř na poměrně malém prostoru se to doslova hemží dětmi a jejich rodiči, kteří je doprovázejí na výuku. Řada lidí se už zná a spolu s lektorkami vypadají všichni jako jedna větší rodina.
Nejprve se tedy účastním kurzu 3 - 4letých dětí, kterých se tu sešlo 6, z toho 3 kluci a 3 holčičky. S pěti z nich jsou ve třídě maminky, s jedním chlapcem dědeček. Údajně chodí rády i babičky. Děti tvoří se svým rodičem či prarodičem dvojici, která spolupracuje, pokud nejsou momentálně v hloučku pouze děti s lektorkou. Lektorka Markéta je energická třicátnice, sama matka dvou dětí, výborná zpěvačka i pedagožka. Tím splňuje nejdůležitější podmínku přijetí do lektorského sboru - být dobrý hudebník a zároveň rozumět dětem a umět s nimi pracovat. Hodiny trvají 45 minut a opravdu není jednoduché zabavit malé děti tak, aby udržely pozornost.
Děti se zdraví individuálně s hračkami, paní učitelka zpívá a děti ji doprovázejí tleskáním, ťukáním, cinkáním, používají dřívka, ale už i miniaturní tamburinky a činely, poté zpívají všichni společně, přidává se pohyb, zapojují se rodiče, děti identifikují první tóny stupnice na magnetické tabuli, pak zase pracují s leporelem, určují počty a barvy věcí, a to vše se děje neustále za doprovodu hudby různých žánrů, zaznívá jemná barokní hudba a najednou zase něco jako rap, kdy lektorka hovoří k dětem do rytmu, pečlivě artikuluje a ony po ní opakují. Na závěr všichni společně uspí hračku chobotničku, kterou zase probudí až příště. Budou se na sebe těšit.
Po přestávce je mi umožněno nahlédnout do kurzu zobcových fléten dětí 7 - 8letých. Je zde jeden chlapec a tři dívky, jedna z nich je dcerka ředitelky školy, která navštěvuje kurz spolu s ní. Jsou sehrané duo. Děti mají z mé návštěvy viditelnou radost a ochotně se předvedou. Jejich učitelka Pavlínka je nejmladší z lektorského sboru, Vlastní děti ještě nemá, ale žáci ji milují. Je kamarádská i náročná a navíc výborná flétnistka. Děti hrají na sopránovou i altovou flétnu, zpočátku se rozehrávají společně, pak ale přecházejí k orchestrální souhře, kdy má každý svůj vlastní hlas, který mu učitelka přidělí, ať už to je hlavní melodie, doprovodné akordy, rytmus nebo dlouhé tóny. Každý tedy musí umět zahrát cokoliv a na určitém stupni znalostí je pak dokonce schopen vytvořit si vlastní hlas sám. Pro zpestření se procvičují základy hudební teorie, děje se tak pomocí lístků s dotazy nebo značkami, které musí žák ostatním vysvětlit. Hudební žánry se střídají, buď hrají děti nebo učitelka, a pokud se právě trochu zkouší teorie, probíhá i to za hudebního doprovodu. Na závěr přijde praktický hudební domácí úkol, tím spíš, že jsou příští týden jarní prázdniny. Hodina končí, je téměř 18, 30, děti nejsou vůbec unavené a zdá se, že ani nepospíchají domů.
V hovoru s paní ředitelkou se ještě na doplnění dozvídám, že zdejší učitelé musí nejprve projít povinným školením, že jsou všichni až na jednu výjimku vysokoškoláci s hudebním a pedagogickým zaměřením, že tyto hudební školy mají zcela jiné pojetí než známé lidové školy umění, neboť zde existuje jen skupinová výuka oproti klasické individuální hře na hudební nástroj, kde funguje pouze vztah učitel-žák. Ve školách Yamaha se děti učí spolupráci a zároveň mají i možnost srovnání s ostatními vrstevníky. U menších dětí vede společné seznamování s hudbou k lepší komunikaci, mnohdy k odstranění logopedických vad či psychických poruch. Překvapivě byly u dětí mladšího školního věku shledány i lepší výsledky v matematice.
Hudební škola pořádá i vystoupení pro rodiče na závěr školního roku a pro zájemce organizuje i letní pobyt v Chorvatsku. Jako občanské sdružení si na svůj provoz musí vydělat. S omezenými finančními prostředky si bohužel nemůže dovolit pronajmout větší budovu, kterou by potřebovala. Kurzovné v porovnání s různými soukromými školami není vysoké. Škola v prvé řadě slouží dětem a snaží se naplnit svou hlavní myšlenku - návrat rodinného muzicírování, a tím i celkové upevnění rodinných vazeb. Myslím, že se jí to v rámci daných možností daří.
Pro zájemce o informace i vlastní návštěvu kurzů s dětmi či vnoučaty připojuji odkaz na www.yamahakurzy.cz