Jan Zajíc: Vaše vědomí chci
burcovat jako pochodeň č. 2

Jan Zajíc: Vaše vědomí chci
burcovat jako pochodeň č. 2

25. 2. 2014

V domě č. 39 na pražském Václavském náměstí se polil hořlavinou a zapálil. Následky popálenin byly natolik devastující, že se mu nepodařilo ani vyběhnout z budovy ven. Hlubokým zraněním ještě týž den podlehl.

Stalo se tak přesně před 45 lety, 25. února 1969, a obětí tohoto hrůzného činu byl mladík Jan Zajíc. Svým činem protestoval proti pasivitě občanů a počínajícímu procesu takzvané normalizace, jenž následoval po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968.

Devatenáctiletým studentem posledního ročníku Střední průmyslové školy dopravní v Šumperku hluboce otřásl čin Jana Palacha, který se upálil před pražským Národním muzeem 16. ledna 1969. Když Zajíc viděl, že tato oběť nijak nezastavila letargii a lhostejnost veřejnosti k nastupující normalizaci, rozhodl se být pochodní číslo dvě. Ve výzvě občanům, kterou měl u sebe, napsal: „K tomuto činu jsem se odhodlal proto, abyste se už vážně vzchopili a nedali s sebou vláčet několika diktátory!“

Emigraci odmítl

Rodiče Jana Zajíce přišli do několikatisícového severomoravského Vítkova coby dosídlenci po druhé světové válce. Otec pracoval jako prodavač, matka se stala učitelkou místní základní školy. Jan Zajíc se narodil jako druhý ze tří jejich dětí. Měl ještě staršího bratra a mladší sestru. Matka uplatňovala tradiční křesťanskou výchovu.

Ve Vítkově Jan Zajíc vychodil základní školu, poté studoval na Průmyslové a železniční škole v Šumperku. Volbu praktického oboru ovlivnila otcova nemoc. Kvůli ní měla rodina zájem, aby se mladík mohl co nejdříve začít sám živit. Stejně jako spolužáci se Jan Zajíc živě zajímal o politické dění a účastnil se veřejných debat. Podle vzpomínek pamětníků nad svými spolužáky v politickém přehledu vynikal. Po 21. srpnu 1968 se ve Vítkově zapojil do odporu proti okupačním vojskům. Odmítl ale možnost emigrace, přestože ji jemu i jeho staršímu bratrovi otec výslovně nabízel.

Promyšlený čin

Po smrti Jana Palacha odjel Jan Zajíc ze Šumperka do Prahy, aby se zúčastnil hladovky, kterou v té době pod rampou Národního muzea na pražském Václavském náměstí držela skupina studentů a mladých lidí. Společně se spolužáky pak 25. ledna v Pařížské ulici přihlížel Palachovu pohřebnímu průvodu. Několikadenní pobyt v Praze se pro Zajíce coby mladého člověka z okrajové části republiky nejspíše stal hlavním podnětem k úvahám o politicky motivované sebevraždě.

Vzhledem k tomu, že se k sebevraždě neodhodlal jiný z vysokoškoláků, jak očekával na základě prohlášení v Palachově dopisu, začal se k tomuto činu asi s týdenním předstihem bezprostředně chystat sám.

Do Prahy se opět vydal brzy ráno 25. února 1969. Hořlavinu a dopis měl připraveny. Stálo v něm: „Protože se navzdory činu Jana Palacha vrací náš život do starých kolejí, rozhodl jsem se, že vyburcuji Vaše vědomí jako Pochodeň č. 2. Nedělám to proto, aby mne někdo oplakával, nebo proto, abych byl slavným, anebo snad, že jsem se zbláznil. K tomuto činu jsem se odhodlal proto, abyste se už vážně vzchopili a nedali s sebou vláčet několika diktátory! Ať moje pochodeň svítí na cestu k svobodnému a šťastnému Československu!

Poté si vyhlédl dům a vykonal sebevraždu.

Pohřeb v rodišti

Jan Zajíc chtěl mít pohřeb v Praze, aby se stal podobnou manifestací jako ten Palachův. Úřady to však nedovolily, a Zajíc byl proto 2. března 1969 pochován v rodném Vítkově.

Pohřeb se konal v sobotu 2. března 1969 za účasti asi osmi tisíc lidí. Ohlas jeho činu byl výrazně nižší než v případě Jana Palacha. Přesto se široká veřejnost dozvěděla jak o Zajícově sebevraždě, tak o jejích politických motivech.

Rodina Jana Zajíce zažila po jeho smrti a v souvislosti s ní řadu problémů. Matka přišla o místo učitelky, jeho sourozenci měli politické problémy při přijetí na vysokou školu.

O Zajícovu památku dnes pečuje především Nadační fond Ceny Jana Zajíce, který v severomoravském Vítkově uděluje ceny nejvýraznějším žačkám a žákům a studentkám a studentům základních a středních škol regionu. Udělování ceny je přitom v rámci regionu významnou kulturní událostí. V roce 1991 obdržel Jan Zajíc in memoriam Řád T. G. Masaryka I. třídy. O rok později se jeho příběh stal základem úspěšného televizního filmu Jan.

 

S využitím materiálů janpalach.cz

1968 Jan Palach
Autor: Redakce
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Miroslav Štorch
Ano pamatuji se, že bývalý prezident a současně generální tajemnik KSČ Gustáv Husák jeden den v rozhlasu litoval zmařeného života Jana Palacha a druhý den v televizi řekl s despektem- Oni se nám tady mladí zbytečně upalují. A tak pochopitelně informace o dalších pochodních byly cenzurovány a lidé jako Jan Zajíc prohlášeni za duševně nemocné. Augustin Husák byl velmi poslušnou loutkou Moskvy, protože jako slovenský nacionalista byl vězněn 9 let a věděl, že by se mohl do vězení snadno vrátit. Byl to odporný inkvizitor normalizátor.
Zuzana Pivcová
Smrt Jana Zajíce, to už byl začátek konce"Pražského jara", toho už označili naši představitelé za nezralého jedince, který měl k tomu osobní důvody. Vzpomínám, že ten případ byl hodně rychle smeten ze stolu.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 44. týden

V úterý 5. listopadu proběhnou ve Spojených státech amerických prezidentské volby. Tématem kvízu tohoto týdne budou nejen američtí prezidenti, ale i zajímavosti z USA.