Někomu možná bude naskakovat při dalších slovech husí kůže, ale byl jsem velmi zvídavý a na katedře anatomie jsem se dostal až k pitvání lidských očí. Měli jich tam v laboratořích velké množství uložených ve formalínu. Tam jsem na vlastní oči viděl neuvěřitelnou jemnost vnitřního uspořádání lidského oka. Ne jen na velkých nástěnných obrazech nebo zvětšených barevných modelech z plastu. Na fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy jsme měli tvrdé dva semestry přednášek a cvičení z anatomie lidského těla. Shodou okolností mi asistenti navrhli, abych vedl praktické semináře pro další posluchače, za které budu i placen jako SVS (studentská vědecká síla). Tak proč nespojit zajímavou pedagogickou praxi se slušně placenou brigádou bez nutnosti dojíždění.
Výuka posluchačů a zasloužilých sportovců.
Další čtyři semestry jsem procvičoval znalosti posluchačů na skutečných kostech a svalech ve sbírkách fakulty. Možná to někomu bude znít podivně, ale občas jsem musel ukazovat i vnitřní uspořádání oka. Nebudu úmyslně popisovat detaily, protože některé studentky málem omdlévaly. Ale bylo to velmi zajímavé. Lidská oční čočka je o něco větší než čočka v oku králíka nebo kapra. Dnes jen žasnu jaké operace provádějí oční chirurgové a jak mohou lidem zlepšit vidění. Také brýle a další optické pomůcky se stále zdokonalují. Od kontaktních řoček až po bifokální brýle a jiné vynálezy.
Návaznost na studium optiky na průmyslovce
Když jsem byl malý kluk, tak mi připadalo neuvěřitelné, že delší trubička dalekohledu umožňuje vidět zblízka vzdálené předměty . Například na vlastní oči jsem viděl krátery na Měsíci a malý prstenec u Saturnu. V knížkách to vypadá jinak. Stejně tak krátký mikroskop ukazoval pohyb malých prvoků v kapce vody. Obraz objektivu se jen zvětší okulárem jako lupou a je to. Měl jsem zájem se dozvědět víc, a tak jsem se po základní škole přihlásil na střední průmyslovou školu strojnickou se zaměřením na jemnou mechaniku a optiku v Praze – Karlíně. Tam jsme vedle soustružení na soustruhu a frézování součástek i ručně brousili skleněné čočky z kostky optického skla. Pak jsme si propočítali a sestavili vlastní jednoduché dalekohledy. To všechno jsme si zkusili a viděli na vlastní oči výsledek naší práce. Bohužel v rámci RVHP (Rady vzájemné hospodářské pomoci) byla převedena většina optické výroby z tehdejšího Československa do NDR, kde byla firma Zeiss Jena. A tak jsem po maturitě raději šel studovat obor učitelství na fakultě tělesné výchovy a sportu.
Fotografování a nahrávání videa
Optika mi zůstala jako hezký koníček, ale dnešní optické soustavy čoček fotoaparátů a kamer jsou již tak složité, že jim nerozumím a jen tuším, jak to funguje. A tak stejně jako ostatní lidé na i60-ce jsem jen uživatelem složité moderní optiky, kterou řídí elektronika. Je to jen na nás, do jak kvalitního fotoaparátu chceme investovat. Sami rozhodneme jaké záběry z našeho okolí si vybereme. To co vidíme na vlastní oči fotografujeme, a pak naše záběry mohou potěšit i jiné lidi z našeho okolí nebo návštěvníky internetu. Případně i na výstavách jak uvedla poslední vítězka fotografické soutěže. Tak hlavně ať nám ještě dobře slouží zrak a můžeme vidět ještě hodně krásy okolo nás. Ať si je užijeme na vlastní oči.