K čemu jsou módní ikony?

Děvčata a mladé ženy mají své vzory. Jeden čas chtěly chodit oblečené jako Audrey Hepburnová nebo jako Brigitte Bardotová, pak je zas jejich idolem třeba Kate Mossová nebo Victoria Beckhamová. Ale když ženy překročí padesátku, najednou žádný takový idol, vzor, ikonu či jak to nazvat, obvykle nemají. Co když je to chyba?

Naivní a nejisté holky chtějí vypadat jako někdo slavný a úspěšný, protože samy nemají vlastní názor, řeknou na to starší zkušené dámy. Ale co když to není životní zkušenost, ale rezignace? Nezájem o to, co se děje kolem, zastíraný slovy: Ty obrázky v módních časopisech stejně ukazují jen oblečení pro mladé, my už nemáme čas ani náladu řešit takové hlouposti jako to, jestli je v tuto sezónu trendem užší či širší nohavice.

Proč ne právě v penzi nebo v době, kdy jsou děti pryč z domova a člověk má víc času sám na sebe, nepřemýšlet tak, jako když mu bylo šestnáct či dvacet?

Potíž je v tom, že ženy vyššího věku ve zdejších krajích nemají koho obdivovat. Těch opravdu úžasných známých žen, nad jejichž oblečením bychom řekly jen "áááách", je v Česku málo. Ale ano, občas se v televizi či na koncertě objeví nějaká šmrncovní postarší herečka či zpěvačka s krásnými šaty, ale tak nějak celkově chybí někdo, koho by stálo za to šmírovat, co mě ten den na sobě, kde to sehnal, kolik to asi stálo a podobně.

Idoly vyššího věku

Ach, jaká by to byla radost, vidět v pořadech, které zaznamenávají dění na večírcích celebrit záznamy šedesátnic, sedmdesátnic v extravagantních či naopak úplně krásně minimalistických modelech. Dočkáme se někdy, že takzvaní módní policisté budou hodnotit stejně jako dvacetileté hvězdičky také zralé ženy? Můžeme se těmto hodnocením vysmívat jak chceme, můžeme s nimi nesouhlasit, ale přiznejme si, která žena na ně občas na internetu neklikne, nebo se na ně v televizi nepodívá. Klidně si nad nimi můžeme říkat: No to je hrůza tyhle barevné punčocháče a tohle úzké tričko a tyhle boty na vysoké podrážce. Ale je to zábava. A dámy nad padesát, tak teď opravdu s pravdou ven, nebavilo by vás občas si takhle prohlédnout nějakou svou vrstevnici? Neotočíte se na ulici za ženou, která se vám líbí a neřeknete si: Hm, té to sluší, kdo ví, kolik jí je, možná je starší než já?

Je čas hledat si idoly vyššího věku. Ony totiž existují. Ve Spojených státech, ve Francii či Velké Británii se na snímcích ze společnosti nebo z módních přehlídek čím dál častěji objevují starší dámy a mnohé už mají kolem sebe vytvořený stejný kult módních ikon jako třeba mladé modelky.

Existuje jistá Iris Apfel. Je jí devadesát dva a v módním světě je obdivovanou raritou. Všichni, kdo ji někdy viděli, se okamžitě zařadí do jedné ze dvou skupin: Buďto ji bezmezně obdivují nebo řeknou, že je bláznivá stará bába. Módní tvůrci ji však za to, jak barevně a extravagantně ve svém věku chodí oblečená, zbožňují, některé její kombinace oblečení s oblibou fotí módní magazíny a některé už skončili v muzeu s legendárními modely.

Dovoluji si dát radu všem dámám, které si doteď říkaly, že zajímat se o módu ve věku nad šedesát, je už jaksi zbytečné: Hledejte si na internetu snímky Iris Apfel, uvidíte, že se se pobavíte.

Seznamte se taky třeba s Diane von Fürstenberg, které se blíží sedmdesátka, s její vrstevnicí Lauren Hutton, s Carmen Dell" Orefice. To všechno jsou ženy, které se pohybují ve světě módy a když někam vyrazí, fotografové je fotí podobně jako mladé herečky či zpěvačky, protože čtenářky prostě zajímá, co tyhle ženy mají na sobě, jaký mají účes, jaké boty a tak.

Možná, že kdyby Češky vzaly na vědomí, že ve světě žijí takové ikony, nepanovalo by tady všeobecné přesvědčení, že žena nad šedesát má mít nenápadné krátké hnědé vlasy, na sobě něco co je volné a není to ani bunda ani kabát, sukni, kotníčkové boty a mezitím odhalený kousek nohy ve světlých punčocháčích, který udělá i z té nejlepší postavy podivnou krabici. To už je možná lepší inspirovat se už zmíněnou Iris Apfel. No já vím, její modely jsou šílené, ale přece jen, není vám ta paní aspoň trochu sympatická?