Jak závan kouře
na víčka mi sedá,
jak prudká bouře
rozehnat se nedá,
má láska, která
trhá pozdní kvítí
a za večera
světla nerozsvítí.
Sebe se tážu,
růžové mám brýle,
z paměti mažu
snímky černobílé,
ta láska, která
dříve jinde žila,
pojednou včera
tebe oslovila.
V závodní dráze
zdolám dravou řeku,
můj věk je fráze,
zima na útěku,
má lásko, pálíš
jako žhavá láva,
dřív, než se vzdálíš,
to se ženám stává.