Nikdy, ani ve snu by mě nenapadlo, že pojedu v březnu k moři. Ale stalo se. Pozval mě můj syn Mirek, který tam touhle dobou jezdí už nejméně sedm let. Tedy, on je tak trochu blázen - cyklista a už v seniorském věku. Závodí na horských kolech a objíždí snad všechny cyklistické závody v Česku a někdy i v Polsku nebo Německu. A v té seniorské kategorii většinou vítězí. Ale to se nechlubím, jen vysvětluji.
Před rokem vyprávěl, jak od února do dubna je Mallorca plná cyklistů a důchodců z celé Evropy. Cyklisté se před jarní sezónou potřebují rozjezdit a senioři si trochu zkrátit zimu a užít si sluníčka za levnější ceny.
"Mami zvu tě, bude se ti tam líbit, o nic se nemusíš starat. Jen potřebuješ s sebou nějakou kamarádku." Obtelefonovala jsem své loňské spolucestovatelky, sestřenici Majku a kamarádku Věru. Obě nadšeně souhlasily. A tak nás ve čtvrtek 20. března Mirek naložil do auta a jelo se - do Norimberka na letiště.
V Rozvadově byl sraz s dalšími podobnými blázny. Jedenáct chlapů od pětapadesáti do pětašedesáti let a my tři "babky" nad sedmdesát. Mirek nás představil: "Kluci, to je moje maminka a tetičky." Jeden z kluků, šedesátiletý Standa, se hned zeptal "děvčata, kde máte kola?" Nato Majka suverénně odpověděla, že kola jsme poslaly napřed. Na letišti všechna zavazadla na jednu hromadu, byl by to plný stěhovací vůz. My každá kufřík a tašku a oni obří kufry a další objemná zavazadla, kde měli svá kola. Čtyři mužští odvezli auta do města na nehlídané a neplacené parkoviště. Musí se přece šetřit, víte kolik by stálo placené parkování na letišti?
Pohoda na Mallorce
Na Mallorce jsme přistáli kolem půl druhé, pak linkovým autobusem do hotelu. A ve tři hodiny už jsme ochutnávaly vlastní nohou Středozemní moře. Tenhle první den se nám počasí předvedlo ve své nejkrásnější podobě. Byly jsme naboso, jen v sandálech, tříčtvrteční kalhoty a tričko. Sluníčko pálilo, foukal lehký vánek, moře přinášelo bílé hřebínky vlnek, no žúžo. Ubytování prima, hotel má venkovní i krytý bazén. Venku kolem bazénu bílá lehátka, z poloviny obsazená opálenými seniory v plavkách. Ještě se nikdo nekoupe, voda v bazénu je zatím studená, ale v tom krytém se nám líbilo. Jen my tři a skoro každý den.
Kolem moře několikakilometrová promenáda, po jedné straně pláže zatím bez slunečníků a skoro bez lidí. Po druhé straně promenády krásné hotely a krámky se vším možným, co u moře můžeme potřebovat - oblečení, šperky, kabelky, boty, slunečníky, parfumerie a samozřejmě zmrzlina, pizza, restaurace, kavárny, hospůdky, vinárny, bary. Španělské, italské, německé, řecké, arabské a také herny. A na silnici mezi promenádou a krámky se projíždějí cyklisté. Ani nelze říci, že stovky, je jich mnohem víc, barevné dresy s názvy klubů, ve skupinách. Ale tihle zřejmě odpočívají, nebo se rozcvičují, protože ti správní "masochisti", ti jezdí do hor. Jako ti naši, denně ujedou kolem dvouset kilometrů a u večeře vypadají jako by se právě vrátili z procházky.
Náš druhý mallorcový den byl také moc pěkný. Po snídani do kabel svačinu a se sluncem v zádech pochod promenádou až kde končily hotely a pak stezkou pro kolaře a zdatné turisty. Šly jsme jen asi dvě hodiny, objevily jsme krásnou vyhlídku s lavičkami, a to se nedalo odolat. Posvačily jsme, obdivovaly v dálce přístav s velkými loděmi, a pak mezi výstavnými vilkami a zahradami pomalu zpátky.
Doma kávička, odpočinek, bazén a šlo se na večeři. Máme zaplacenou polopenzi - snídaně a večeře, a to si zaslouží delší povídání. V jídelně jsou čtyři bufetové pulty, na teplá i studená jídla, na grilování, tam obsluhuje kuchař a pult na sladké a nápoje. A výběr? Ryby na několik způsobů, masa dušená, pečená, smažená, ovoce, zelenina, saláty, sýry, uzeniny, jogurty, džemy. Na sladkém pultu dva druhy zmrzliny, dorty, koláče, šlehačka, polevy. K večeři obsluha roznášela víno, nabízela bílé, růžové, červené. Z počátku jsme byly skoro v šoku, ale rychle jsme si zvykly. Ochutnaly jsme všechno a bylo to, fakt, špičkové papú.
Další dny budu popisovat příště, jestli bude zájem...