Nemám co na sebe. To je jedna z nejčastějších věcí, které nás napadají před odjezdem na dovolenou k moři. Tuto větu používáme, ať je nám dvacet nebo sedmdesát. Ve výsledku se ale stejně obvykle ukáže, že polovinu věcí si sebou bereme zbytečně. Zkušené cestovatelky, které mají vkus a styl, zpravidla cestují s velmi malým a lehkým zavazadlem a přitom vypadají lépe, než ženy, které za sebou táhnou na kolečkách půlku skříně. Čím to je?
Modelka Tereza Maxová popisuje své zavazadlo na rodinnou dovolenou v teple takto: Plavky, bílé košile, džíny, bílé kalhoty, šortky, velký šál, jedny jednoduché nemačkavé šaty, tenisky a lesklé, ideálně zlaté sandálky. A hodně doplňků: výrazné náušnice, náramky. V podstatě shrnuje kouzlo toho, proč je někdo u moře oblečený dobře, účelně a vkusně.
Bílá košile se dá vzít na plavky stejně jako ke kraťasům či světlým džínům. Na plavkách je účelná, s kraťasy sportovní, s bílými džínami a výraznými šperky a zlatými sandálky přímo večerně luxusní. A je to pořád jedna a tatáž bílá košile. Stejně tak se to má s velkou šálou. Přehodit ji můžeme přes plavky, stejně tak ji můžeme uvázat na krk, když fouká na výletě a večer se do ní můžeme zabalit jako do elegantního plédu.
Umění balení zavazadel totiž spočívá v přemýšlení, jak na dovolené každý kousek oděvu využijeme. Obvykle to dopadá tak, že květované šaty stejně nakonec zůstanou celých deset či více dnů ležet na dně kufru, protože jsou pomačkané a tak nějak na ně vůbec nemáme chuť. Podobně mluví většina modelek, které jsou zvyklé často cestovat. Proč se od nich nepřiučit? Toto umění rychle a univerzálně si zabalit, přece nijak nesouvisí s věkem.
Malý kufr, skvělý obsah
Zkusme si tedy shrnout tři nejčastější chyby, které při balení na cestu za teplem děláme:
* Bereme si to, co rády nosíme. Tyhle šaty nebo sukně mi sluší, tak si ji zabalím, říkáme si. To není dobrá cesta. Šaty, které nám sluší v centru Prahy, budou působit při procházce podél pláže jinak. Obvykle nejezdíme do luxusních rezortů, kde se večer vyráží na promenádu a předvádí se tam modely. Většina turistů přece jezdí do spíše ležérních letovisek, kde lidé večer chodí oblečení neformálně. A tak najednou na místě získáme pocit, že se tady ty šaty, sukně či kalhoty jaksi nehodí, ani nevíme proč, prostě to cítíme a zase říkáme to: Já nemám co na sebe. Přitom jednoduché volné bavlněné šaty třeba bílé nebo černé by se na večerní vycházku podél moře hodily skvěle. Jistě, na nákup do centra Prahy bychom v nich nešly, ale právě v tom je kouzlo dovolené. Jsme jinde, jíme jiná jídla, tak proč bychom se měli oblékat stejně jako doma? I oblečení má být na dovolené jiné. Mimochodem, takové jednoduché šaty, tuniky či košile se dnes dají pořídit do pěti stovek a z módy nikdy nevycházejí, takže je k moři můžeme klidně vozit dalších deset let.
* Nekombinujeme. Nepřemýšlíme, k čemu si to květované tričko či puntíkovanou halenku na dovolené oblékneme. Kdybychom si místo nich vzali tričko a halenku bílou, modrou či černou, můžeme si je zkombinovat s čímkoli. Pamatujme, že čím barevnější a pestřejší věci sebou bereme, tím méně možností vkusně je kombinovat pak máme.
* Bereme zbytečně moc věcí. Většina z nás nejezdí do míst, kde by nebylo možné si tričko či šortky přeprat. Je tedy zbytečné brát osm triček, když nám klidně stačí tři. Po lehkém večerním přeprání jsou v teplém středomoří ráno suchá a voňavá jako nová. Je celkem zbytečné uvažovat tak, že bychom měli mít na každý den dovolené jedno čisté oblečení. Právě díky těmto podivným zásadám obvykle nemůžeme své kufry při přesunech z letiště do autobusů a do hotelů utáhnout.
Co nemáme, to koupíme
A ještě jedna rada, s dovolením. Přesněji jeden příběh. Toto vypráví třicetiletá žena, která jezdí každé léto na deset dnů k moři se svou pětašedesátiletou mámou: „Maminka stále ještě podléhá pocitu, že vše v zahraničí je mnohem dražší než u nás, jako to bývalo v letech, kdy s tátou jezdili do Jugoslávie s autem plným konzerv. Takže i teď sebou tahá plný kufr šamponů, laků na vlasy, kondicionérů na vlasy, krémů na opalování. Kdybychom je koupily přímo na místě, byly by nanejvýš o euro dražší, samozřejmě bych to zaplatila, ale máma trvá na tom, že vše je třeba vést sebou z Česka. Takže pak svým kufrem nemůže ani pohnout, jak ho má plný.“
No, nepoznáváme se v tomto příběhu některá?
Těžké zavazadlo dovede dovolenou znepříjemnit stejně tak jako fakt, když po příjezdu na dovolenou zjistíme, že nám něco chybí. Pokud nám chybí něco tak důležitého jako léky, je to průšvih. Ale pokud nám chybí opalovací krém nebo žabky do vody, jsou to věci, které se dají koupit kdekoli na světě.
Tak příjemné cestování s lehkým kufrem!