Když se v roce 1960 tento černovlasý vousáč poprvé objevil na prknech divadla Semafor, stačilo pár představení, aby se stal hvězdou. Publikum si Waldemar Matuška, od jehož úmrtí uplyne v pátek pět let, získal nejen démonickým zjevem a výborným zpěvem, ale i humorem, který uplatnil též v řadě filmů. Dokázal uvěřitelně zahrát flamendra i lyrika a zpíval skvěle swing, jazz, blues i dechovku. Od 70. let se jeho doménou stala country, s níž po emigraci v roce 1986 bodoval i v USA.
Těžké je vybírat pár největších hitů Waldemara Matušky, který vlétl v 60. letech do české rodící se pop music jako nezkrotný živel. Nezapomenutelné jsou například už zlidovělé Jó, třešně zrály, Růže z Texasu, Slavíci z Madridu, To všechno vodnes čas či jeho duety s Evou Pilarovou Ach, ta láska nebeská či Tam za vodou v rákosí nebo další zamilované Tereza či Píseň pro Zuzanu. Z více než dvaceti filmů, v nichž si zahrál, jsou nejznámější muzikály Kdyby tisíc klarinetů a Noc na Karlštejně či parodie Limonádový Joe a Fantom Morisvillu.
"Zpíval živelně a měl takovou tu kovbojskou drzost," říká o něm Karel Gott, jemuž Matuška v popularitě tehdy zdatně konkuroval (v anketě Zlatý slavík byl Matuška dvakrát první, dvanáctkrát druhý za Gottem). Ale fanoušky, či spíše fanynky prý měli "rozdělené" - Gott byl na pódiu více romantik, Matuška rebel. "On na to šel přímo, ode mne se čekalo nejdřív trochu pohlazení, jakýsi příslib," vzpomněl na kolegu Gott s tím, že Matuška ho vlastně motivoval, aby na sobě víc pracoval.
Nenápadný nástup hvězdy
Hudební nadání a herecký talent zdědil Waldemar Matuška po matce, vídeňské pěvkyni Márii Malinové-Matuškové, která ho porodila 2. července 1932 ve slovenských Košicích během svého turné. Dětství ale už Waldemar (narozený jako Vladislav) strávil s rodiči a sourozenci v Praze. Vyučil se sklářem v Poděbradech a nastoupil do karlovarského Mosera. "Sklářství je opravdu jenom pro pořádný chlapy. Kolem dvaceti let jsem měl jen jednašedesát kilo," vysvětlil později Matuška, proč se řemeslu dlouho nevěnoval.
Od 50. let vystupoval s různými kapelami - zpíval a hrál na řadu nástrojů (kytaru, kontrabas či banjo). Po absolvování vojenské služby pracoval krátce jako osvětový pracovník v Chebu a v roce 1957 nějaký čas účinkoval v pražské Redutě. Přitom objížděl tancovačky po republice s kapelou Mambo kvintet.
Hvězdou se Matuška stal díky účinkování v Semaforu, kam byl přijat jako technik a kulisák a kde nejprve zpíval ve sboru v inscenaci Člověk z půdy. Okamžitě na sebe upoutal pozornost a v dalším představení Zuzana je sama doma, jež mělo premiéru v květnu 1960, už byl hvězdou. V roce 1960 též natočil svůj první hit Suvenýr. Dva roky nato se jeho duet s Pilarovou Ach, ta láska nebeská stal písní roku a Matuška získal prvního Zlatého slavíka v tehdy úplně nové soutěži (druhého dostal v roce 1967).
Zlatá šedesátá a emigrace
V roce 1963 přešel Matuška do Rokoka, kde působil šest let. Šedesátá léta tak byla nejzářivější v jeho kariéře. V roce 1965 vydal první album Zpívá Waldemar Matuška, po němž následovalo několik desítek dalších. V první polovině 70. let spolupracoval s orchestrem Václava Hybše, s nímž koncertoval, nahrával desky i vystupoval v televizních pořadech (například Dobrý večer s Waldemarem).
Od roku 1976 začal Matuška zpívat se skupinou KTO (Kamarádi táborových ohňů) a týž rok se oženil se zpěvačkou Olgou Blechovou. S touto countryovou kapelou byl už za minulého režimu několikrát na festivalu v americkém Nashvillu. V roce 1986 zaskočil Matuška emigrací posluchače i přátele. "Bylo to i kvůli Waldíkovi. Rozhodli jsme se, že jestli má mít rudýho bratra, tak ať je to indián," vysvětlil později Matuška, který měl ještě syna Miroslava z prvního manželství.
Po pádu režimu v Československu se Matuška do Čech pravidelně vracel koncertovat, bydlet zůstal ale na Floridě, kde 30. května 2009 zemřel. V červnu se s ním pak přišlo naposledy rozloučit na pražský Žofín podle odhadu pořadatelů na patnáct tisíc fanoušků. Pochován je na pražském Vyšehradě.
