Janáček skládal hudbu,
"ve které se země chvěje"

Janáček skládal hudbu,
"ve které se země chvěje"

3. 7. 2014

Tvrdohlavý novátor, který se zasloužené slávy dočkal až ve stáří. Vášnivý a originální skladatel, ale též folklorista a tvůrce poetických fejetonů. To vše byl Leoš Janáček, jenž až po šedesátce povstal z lokálního moravského stínu, aby byl posléze uznáván za jednoho z největších světových tvůrců 20. století. "Byla to hlava. Krásná, tvrdá, sebevědomá a neústupná. Palice to byla!" Tak viděl Janáčka, který se narodil před 160 lety (3. července 1854), dirigent Václav Talich.

"Šedesát let musel čekat na uznání, ba dokonce i provedení," kála se kritika na sklonku Janáčkova života. Nepřeháněla, protože skutečný úspěch, mimo domovského Brna, skladatel zaznamenal až v květnu 1916. Téměř dvaašedesátiletý Janáček se tehdy dočkal pražské premiéry Její pastorkyně poté, co 12 let odmítalo Národní divadlo operu uvést. Následovala - pod názvem Jenůfa - úspěšná vídeňská inscenace (1918), po které Janáček již naplno prorazil do světa.

Za posledních deset let svého života složil - i za přispění vřelého citu ke Kamile Stösslové, o skoro 40 let mladší manželce obchodníka se starožitnostmi - svá stěžejní díla: čtyři další opery - Káťu Kabanovou, Příhody lišky Bystroušky, Věc Makropulos a Z mrtvého domu, dva smyčcové kvartety, vokální cyklus Zápisník zmizelého, orchestrální Sinfoniettu, Glagolskou mši nebo rapsodii Taras Bulba.

Podle Jiřího Orta, který o něm napsal knihu Pozdní divoch - láska a život Leoše Janáčka v operách a dopisech, byla skladatelova tvorba "plná vášně, ve které se země chvěje, nepsal ji stařec, ale pozdní divoch, který vkládá do not nejsladší touhy". Nejvíce je ceněna jeho intenzita výpovědi a novátorství. "Janáček je nejoriginálnější zjev v pestré galerii muzikantských osobností," napsal o něm již ve 20. letech muzikolog Hans-Heinz Stuckenschmidt.

Podle spisovatele Milana Kundery, který napsal knihu Můj Janáček, objevil tento skladatel pro operu jako jeden z prvních nový svět, svět prózy. Podle Kundery zde Janáček nalezl "svůj styl a svou životní sázku: najít hudební krásu v próze".

Inspirace v lidové hudbě

Leoš Janáček se narodil ve vesničce Hukvaldy na Lašsku 3. července 1854 do hudebně vzdělané, ale chudé rodiny. Od 11 let žil v Brně, kde se stal fundatistou starobrněnského kláštera. Základní hudební vzdělání zde dostal od kněze a sborového skladatele Pavla Křížkovského. Mladý Janáček absolvoval reálku a učitelský ústav, v Praze pak varhanickou školu.

Svůj profesní život spojil Janáček s Brnem. Zde se také v roce 1881 oženil se svou šestnáctiletou žákyní Zdenou Schulzovou, se kterou měl dvě děti (obě zemřely v mladém věku). Působil jako ředitel kůru a varhaník, na učitelském ústavu učil hudbu, byl ředitelem varhanické školy a dirigentem, hudebním organizátorem i teoretikem, uznávaným sběratelem lidových písní.

"Objevil jsem něco nového v lidové hudbě, zcela svérázného. Hodil by se pro to nejlépe název 'nokturno'. Jsou to zvláštní lidové zpěvy vícehlasé, lidem zajímavě harmonizované," napsal jednou Janáček, který také psal pro Lidové noviny poetické fejetony. Jeho črta Děvče z Tater poskytla básníku Vladimíru Holanovi látku k jedinečné poémě Terezka Planetová.

Tvůrcem, pro něhož je hudba základním smyslem existence, se Janáček stal vlastně až po smrti dcery Olgy v roce 1903 a po dokončení Její pastorkyně (1894 až 1903). V této opeře také poprvé použil svou novou kompoziční metodu s takzvanými nápěvky mluvy. Na jeho kontě už tehdy ale byla řada různorodých skladeb, uváděných většinou v Brně. Janáček je autorem výrazně vokálním (sbory, písňové cykly, kantáty), ovšem v jeho odkazu nechybí vedle stěžejních oper i čistě orchestrální symfonické a komorní skladby.

Janáček se stal prvním čestným doktorem Masarykovy univerzity. Na prahu svých sedmdesáti let se v roce 1921 odstěhoval zpátky na Hukvaldy, kde koupil domek své švagrové. Zemřel nečekaně 12. srpna 1928 na zápal plic v ostravském sanatoriu uprostřed práce na korekturách opisu své poslední opery Z mrtvého domu.

O nadání Janáčka nahlížet do lidského nitra napsal jednou spisovatel Milan Uhde, že "platí to, co v Pastorkyni zpívá Stárek o Jenůfě: že by očima 'duši člověku z těla vytáhla' a že je tak pěkná, 'až se z toho hlava mate'".

hudební skladatelé
Autor: Redakce
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zuzana Pivcová
Já osobně si nejvíc vzpomínám na koncert ještě kdysi v Budějovicích, kde zazněl mimo jiné Janáčkův cyklus "Po zarostlém chodníčku" v interpretaci skladatele Ilji Hurníka. Pan Hurník tehdy jednotlivé části skladby obsahově komentoval a já si dodnes pamatuji, jak mi v části "Sýček nedoletěl", kde skladatel sedí u lože těžce nemocné dcerky, z té výrazové opravdovosti až naskakovala husí kůže.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 46. týden

Co se děje na podzim v přírodě? Tak právě o tom je vědomostní kvíz tohoto týdne. Kolik tentokrát získáte bodů?