Hlídací teta Helenka

Hlídací teta Helenka

24. 5. 2012

Hledá se náhradní babička. Přečetla jsem si se zájmem tento článek o velkolepém projektu, dokonce podporovaném Evropskou unií. Nemohu se zbavit dojmu, že ,,někdo" chce vydělávat na něčem, co dávno funguje. Stačí se podívat do inzertních rubrik. Myslím, že ani sebelépe organizovaná agentura nemůže zaručit ,,lidský faktor" tohoto projektu.

Já jsem měla na hlídání dětí opravdu skvělou paní. I bez agentury. Snad jsem měla více štěstí než rozumu. Tenkrát. Synkovi bylo jen devět měsíců, mateřská skončila a peníze chyběly. Musela jsem se vrátit do práce. Na jesle byl ještě malý, tak se hledala paní na hlídání. Ptala jsem se jedné paní z našeho domu, jestli nemá nějakou kamarádku. Měla! Poslala mi paní Helenku. Přišla se podívat, domluvily jsme se. Paní byla velmi inteligentní, vzdělaná, zdatná turistka, dobrá kuchařka. Nikdo by jí neuhodl skutečný věk. Nikdy se nevdala a neměla vlastní děti, protože se musela starat o mladší sourozence.

Komunistický režim jí pěkně otrávil život, ale nezahořla. Nás měla moc ráda a cena, kterou si za hlídání stanovila, byla opravdu minimální. Nechtěla být babička. Řekla si o oslovení teta Helenka a u toho zůstalo. Neudělala si u nás ani kafe, všechno si donesla v kastrůlku a ještě mnohdy ze svého nakrmila i synka, když se jí zdaáo, že má něco lepšího, než můj blaf. Podnikali spolu dlouhé procházky, v parku našli přátele, kteří tam také pravidelně chodili. Když dítě spalo, četla knihy v němčině, kterou skvěle ovládala nebo o přírodě, kterou milovala.

Jak syn rostl a učil se mluvit, snažila se mu své vědomosti předávat. Když se nám narodilo druhé dítě, chodila k nám dál. I když nepravidelně a už ne za peníze. Stala se naší skutečnou tetou. Třeba přišla v sobotu večer a my mohli jít k sousedům na partičku karet, zatímco ona usnula u televize v křesle a děti na gauči připraveném pro ni. Nebo když dítě nemohlo být pro nemoc ve školce, přišla hlídat ona. Děti rostly jako z vody a hlídání už nepotrebovalaly, ale za tetou Helenkou se občas cestou ze školy stavily, aby ji pověděli aspoň pár drbů, protože jí zradilo koleno a už špatně chodila. Nikdy si neřekla o pomoc a nabízenou nepřijala.

Když pak zemřela, její rodina nám ani nedala vědět. Já marně zvonila u jejich dveří. Ani nevím, kde je pochována, abych jí mohla přinést na hrob květinu. Ale máme ji já i mé děti navždy hezky zapsanou v srdcích a dodnes jsem jí vděčná za to, jak byla fajn. Děkuji ti teto Helenko. Vidíš tam shora, že máme už pět vnoučat? Děti opravdu potřebují babičky. I když jen náhradní. Přeji vám potřebným šťastnou ruku při vývěru. A babičkám či tetám, kterým je doma smutno a nemaji nikoho, kdo by je potřeboval a měl rád a ještě se cítí být fit na hliídání, zkuste to. Věřím, že nebudete litovat.

 

Z archivu - náš portál obsahuje cca 2500 čtenářských příspěvků,  nejrůznějších příběhů ze života, vzpomínek, ale i cestovatelských tipů, rad či gastronomických receptů. Připomeňme si vybrané příspěvky, které obohatily tento portál. Patří k nim i tento, který jste si právě přečetli.
babička děti rodina
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Květoslava HOUDKOVÁ
Před lety jsem byla prakticky nejstarší nájemnicí, kolem mne rodiny s malými dětmi. Připadalo mi normální, pomoci občas s ohlídáním děcka, žili jsme tam v pohodě. Zlom nastal cca kolem r. 2000 - rodiny získaly "vícesypající" zdroje příjmů, bohatly a děti, které jsem občas hlídala, už ani nepozdravily.Bývalá "nájemnická pohoda" byla ta tam. Některé současné "moderní" maminky mají mnoho pomocníků pro vaření, praní, úklid atd. Ušetřený čas ale nevěnují svým dětem - posadí je k TV, PC apod. - a samy čas prokecají - je prostě jiná doba!
Zdenka Jírová
Bydleli jsme v rodinném domku s tchýní. Vycházely jsme spolu celkem dobře a já byla vděčná, že nám ochotně pohlídala děti, když jsme někam s mužem šli nebo byly děti nemocné. Byla to správná babička
Soňa Prachfeldová
Paní Věro, měla jste velké štěstí na vzácnou osobu, i mě občas pohlídala moje sousedka stará paní synka a byla jsem jí za to neskonale vděčna. Takových pokladů moc není .
Hana Čadová
Bohužel já jsem paní na hlídání neměla. Musela jsem vždy při nemocech dětí zůstat doma a věřím, že v zaměstnání moc z mé nepřítomnosti žádná radost nebyla. Dnešní dětičky se vychovávají jak v Americe! Nesmíte je plácnou přes zadek! Já když hlídám 2 vnoučata, tak jsou docela v pohodě, ale když přijede jejich maminka to se otočí o 180st., jsou rozkňourané jsou na zabití! Ale stejně se těším, až je budu opět hlídat!
Alena Várošová
Já bych dnešní malé děcka nehlídala i kdyby mně platili zlatem,raději pytel blech uhlídáte,než jedno rozmazlené děcko.Byla u nás synova přítelkyně a její kluk chtěl polévku.Tak jsem mu ji nalila a povídala jsem papej.Já necu mkvu,tak jsem mu řekla,když nechceš papat šprtej nahoru.A víte co ti tenkrát ne tříletý hošík řekl.Čekala jsem,že řekne bábo jedna škaredá.Ale ne,řekl mi:Já tě žabiju,rořežu a hodím do popelnice.Já jsem zústala stát jak zkoprnělá,jak dokázal určit tu posloupnost,když neumněl ani pořádně mluvit.Takže děti mám ráda tak zdáli a na dovolené se rodičům s dětmi z daleka vyhýbám.
Alena Várošová
Moc pěkný až dojemný článek paní Věro.Tenktát v té době ani nevím,že by u nás v malém městečku byly nějaké hlídací tety.To jsme si vypomáhaly jako sousedky,pokud to jen šlo. Rodiče chodili do zaměstnání,tak nějaké to hlídání nepřicházelo v úvahu. Takže, máte Vy i Vaše děti krásné vzpomínky na hodnou a dobrosrdečnou tetu.Děkuji za tento článek.
Jana Šenbergerová
Také jsem mívala paní na hlídání, když už jsem chodila do práce a mladší dcerku nepustila paní doktorka s rýmou do kolektivu. Až mnohem později jsem se dověděla, že v době, kdy už dávno jedla sama, byla krmena a navíc dostávala po obědě trochu piva, aby jí lépe trávilo. Dnes bývá občas problém být s vlastními vnoučaty, natož hlídat "cizí". Škoda, že už jsme zapomněli, že všechny děti jsou naše.
Květoslava HOUDKOVÁ
Když moje 4 vnoučata odrostla, uvažovala jsem o tom, že bych některé mamince pomohla s hlídáním. Tak jsem např. při nákupu pozorovala prťata a jejich maminky - a moje úvaha se zcela rozplynula. Bylo by těžké najít dítě, které zlobí jen úměrně svému věku! Ty současné = rozeřvané, trucovité a už i sprosté malé děti hlídat? NE !! Tak raději funguji jako "psí MŠ". Terinka (8 let) je hodná i poslušná. Hlídám ji zdarma - jen občas si to "odpracuje": připřáhnu ji k tašce na kolečkách, řeknu "zaber" a nákup pomůže dopravit k domu. Žádný s ní problém - jen radost!
Zuzana Pivcová
I na tenhle článek si, Italko Věrko, pamatuji. Já jsem podobný problém neřešila, ale od známých vím, že s hlídáním tehdy většinou moc štěstí neměli. A dnes? Nevím, co řeknou ostatní.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.