Když jsem se ve svém horoskopu před 20 lety dočetla, že mě nejspíš čeká "klidné, spokojené stáří", dost jsem si oddychla. Po řadě neklidných, skoro až strastiplných let, konečně nějaká pozitivní vyhlídka! Málem jsem se na to své stáří začala těšit.
Nedávno mě napadlo, že už jsem nějak podezřele dlouho klidná a často až nemístně spokojená. Tak mi začíná vrtat hlavou: Je to už ONO, tedy to předpovězené stáří, nebo jsem pořád ještě čekatelka a to "klidné, spokojené..." mám teprve před sebou?
Promiňte, nedělám si hloupou legraci. Chci se jen trochu probrat pojmy "stáří", "přežít", "smířit se", zamyslet se nad vžitými konvencemi a předsudky a podělit se o vlastní postoje. Nejsem ani mladší (jsem "Gottwaldovo dítě"), ani chytřejší (nevzali mě na žurnalistiku a výškou IQ nedosahuji na Mensu), ani zdravější (jsem mimo jiné především kardiačka po otci), ani větší dítě Štěstěny (byly ztráty, nemoci i tragické úmrtí). Jsem možná jen trochu povídavější!
Tak tedy dobře, stáří, řekněme, že je to pokročilejší věk. Je ale stanovena nějaká pomyslná startovní čára, kdy začíná? Lidský věk se prodlužuje a navíc je všechno velmi individuální. Tytam jsou doby, kdy oslovovali básníka Vrchlického v padesáti "velebný kmete", a víte, že Barunčině babičce, moudré to stařence, bylo v době příchodu na Staré bělidlo také sotva padesát? Slyšíme zprávy, že důchodce napadl holí cestujícího v metru, že pachatelé přepadli stařenku, že seniorka otevřela podvodníkovi. Začíná tedy stáří odchodem do důchodu? Šedesátkou nebo sedmdesátkou? Klimakteriem? Narozením vnuků? Nástupem fyzických obtíží?
Tedy, milí starci a stařenky, důchodci nebo přímo starobní důchodci, přinejlepším senioři, pokud to není třeba v souvislosti s nabídkou speciální slevy pro občany nad 60 či 70 let, proč nás mají takto odlišovat od ostatních? Nezařazujeme se ale do těch starých v tom nedobrém slova smyslu zbytečně sami svým vlastním postojem a hodnocením?
Všichni jsme dostali do vínku život, někdo kratší, jiný delší, který v této podobě u všech zákonitě skončí. Jak ale každý z nás ten čas, který ještě máme, PROŽIJEME, nikoliv přežijeme, je už náš osobní problém. Smíříme se se svou přítomností a budoucností, nebo se s ní raději SPŘÁTELÍME? Vím, mnozí možná namítnou, že jde jen o slova. Ale já momentálně jinak než slovy své pocity vyjádřit neumím.
Chci říct několik rad nebo spíš přání. Ne jako učitelka žákům, ale jako spřízněná duše:
* Nic si nezakazujte, ani naopak nepřikazujte. Nikde není dáno, že to a to se pro vás už nehodí a naopak řada věcí včetně zdravotních problémů už zase k staršímu věku patří. Je pro vás opravdu důležitější mínění okolí nebo dokonce veřejnosti, nebo váš vlastní instinkt a pocit uspokojení?
* Buďte sami na sebe hodní, mějte se rádi. Každý jsme originál, něco umíme více, něco méně. Někdo má krásné vlasy, jiný úsměv, další postavu nebo duši. Není důvod k nespokojenosti sám se sebou a je nesmysl se srovnávat, a to především s někým mladším nebo s vylepšenými "celebritami".
* Nedělejte to, co byste měli, ale to, co vás opravdu zajímá, čemu věříte.
* Všechna ta "měl bych začít, měl bych skončit..." jsou k ničemu, pokud se vám niterně nechce. Ze všech pokusů o zhubnutí nebo nekouření pak stejně dříve či později zdrhnete. Právě tak je to s aktivitami pro seniory, které vám někdo doporučil, ale vám nejsou vlastní.
* Mějte vždy v záloze nějakou další variantu žití. Zní to dost tvrdě, ale upnout se na jednoho člověka, na jedno místo, na jednu práci je příliš riskantní. Při ztrátě partnera, při odchodu dětí, při změně domova se díky náhradní variantě nezhroutíte úplně. Zachovejte si přátelské kontakty a koníčky i při láskyplném partnerském vztahu. Jen tak uniknete nebezpečí možné náhlé osamělosti.
* Žijte i pro sebe, nejen pro druhé, a dovolte jiným, aby žili i bez vás. To, že s vámi netráví tolik času, kolik byste si někdy přáli, neznamená, že vás nemají rádi. Mají jen třeba odlišný denní režim a jiné zájmy. V myšlenkách, které tvoří podstatnou část našeho bytí, jste ale spolu kdykoliv.
* Pohybujte se mezi optimistickými lidmi, vyhněte se co nejvíce negativním situacím. Nemůže vás přece jen uspokojovat vyměňovat si v čekárně u lékaře s ostatními pacienty seznamy svých neduhů. Mluvte o tom, co vás baví, ne, co vás bolí. A bez katastrofických zpráv ve sdělovacích prostředcích, včetně těch o politice a ekonomice, se také obejdete.
* Buďte moudří, ale nemoralizujte. Dnešní doba má úskalí, která my jsme tak nepoznali. Nehodí se proto říkat: Za nás to bylo jiné, to my bychom nikdy neudělali. V něčem nás mladí hravě zastíní. Na druhou stranu to ale neznamená, že se musíte nechat zdegradovat na počítačové primitivy. Třeba se vyznáte v něčem úplně jiném.
* Nežijte ve vzpomínkách, žijte současností. Je dobře, že máte v pořádku dlouhodobou paměť. Ale tahat za sebou minulost jako kouli na noze vás ochuzuje o řadu možných hezkých zážitků. A myslíte, že v budoucnu už vás nic příjemného nečeká? Paní S. se určitě nevdala znovu v šedesáti s tímto pocitem.
* Neřiďte se pořád úředním věkem a každému ho hned na počkání nesdělujte. Pravda, nemáme se za co stydět, ale proč dát těm druhým možnost nás hned někam "zaškatulkovat"? Nechte je vnímat vás celistvě, vizuálně, duševně, energeticky, bez ovlivňování rodným listem. Často se totiž připravíte o zajímavé kontakty s lidmi jen proto, že se už předem zařadíte mezi pro ně partnersky i komunikativně nevhodné, zatímco oni sami by to tak třeba ani nevnímali.
* Přestaňte se zkrátka o svůj počet let starat. Prostě žijte. Uvědomte si, že některé kytky vykvetou už záhy zjara, zatímco některé si svou tajemnou krásu schovávají až na podzim.
Přeji nám všem klidné, spokojené stáří. Pardon, příští roky.
P. S. A pište hodně do i60. Hrozně ráda čtu. Vaše Zuzana
| Z archivu - náš portál obsahuje cca 2500 čtenářských příspěvků, nejrůznějších příběhů ze života, vzpomínek, ale i cestovatelských tipů, rad či gastronomických receptů. Připomeňme si vybrané příspěvky, které obohatily tento portál. Patří k nim i tento, který jste si právě přečetli. |
