Jak jsem "potkala"
Bohuslava Martinů

Jak jsem "potkala"
Bohuslava Martinů

14. 8. 2014

Poprvé jsem se se jménem tohoto velikána - světově uznávaného hudebního skladatele - setkala již na LŠU (Lidová škola umění) v jednom malém městečku v roce 1957, kdy jsem se začala učit hře na housle.

K výuce hudebního nástroje patřila neodmyslitelně i teoretická část a tak, i když to nebylo tehdy moc aktuální, výborný pražský učitel nedal na zákazy a o Bohuslavu Martinů nám nadšeně vyprávěl. Především jsem měla možnost seznámit se s jeho tvorbou a po dalších letech jsem měla i tu čest zahrát si kousek z jeho komorní tvorby pro smyčce.

Podruhé jsem Bohuslavem Martinů potkala již více a hlouběji, a to přímo v místě jeho rodiště v Poličce, kam mě osud zavál v roce 1970. A to nejen prohlídkou jeho rodné světničky ve věži kostela sv. Jakuba, kde se 8.12.1890 narodil. Byla to však doba, kdy se o něm moc nemluvilo.

V roce 1923, po tříletém působení v České filharmonii a po ročním studiu u hudebního skladatele Josefa Suka, odešel oficiláně do Paříže prohloubit si znalosti z kompozice u Alberta Roussela. Do Poličky se pravidelně vracel po celých 16 let. Přesto jeho počin byl hodnocen jako emigrace. Naposledy zde byl v roce 1938. Běh událostí a válečný konflikt mu znemožnily, aby se do vlasti vrátil, i když o tom celá další léta snil. I po válce jeho další snaha byla marná. Události v Československu roku 1948, nezájem vládních představitelů, negativní hodnocení jeho osoby (Zdeněk Nejedlý) a události v Maďarsku v roce 1956, jej nadobro odradily od cesty domů. K rozhodnutí jistě přispěl i nešťastný úraz - pád z dvoumetrové výšky a jeho horšící se zdravotní stav.

Velmi rád měl malou vísku Borová u Poličky, s chaloupkami "poličského typu",  kde pobýval jako student pražské konzervatoře každé prázdniny a kde hrál na varhany.Této vesničce zasvětil klavírní cyklus "Borová"(7 Czech Dances). Miloval cestu z Poličky po lukách, oldříšským údolím, cestu pod Luckým vrchem, miloval Tři Studně u Fryšavy, Medlov a Sykovec.

Od roku 1923 do roku 1940 působil v Paříži. Zde ve 30. letech komponuje lyrickou "operu snů" - Juliette. V roce 1941 odjíždí se svou manželkou Charlotte Quennehen do USA, kde napsal 6 symfoniií.

V padesátých letech se stále více obrací ve vzpomínkách a ve své tvorbě k domovu. Žije střídavě ve Francii, Itálii a ve Švýcarsku. V roce 1955 píše v Nizze "Otvírání studánek", kantátu pro soprán, alt, baryton, ženský sbor a recitátora. Doprovod tvoří housle, viola a klavír. Nádherný text pro tuto kantátu poskytl básník M. Bureš svou "Písní o studánce." Kantáta byla dvakrát zfilmována.

V roce 1961 má premiéru jeho vrcholné operní dílo filozofického ladění "Řecké pašije" komponované v letech 1954-1959 na motivy románu řeckého spisovatele Nikose Kazantzakise (Řek Zorba).

Z komorní tvorby si připomeňme 7 smyčcových kvartetů a 5 klavírních koncertů, kantátu "Legenda z dýmu bramborové natě", "Mikeš z hor", nebo dílo pro smíšený sbor "Romance z pampelišek."

Moje třetí setkání s Bohuslavem Martinů bylo tiché a prosté. V roce 1979 na hřbitově v Poličce, kam byly konečně jeho ostatky převezeny ze Schonenbergu u Basileje, kde 28.8.1959 zemřel. V letošním roce si připomínáme 55. výročí od jeho úmrtí a 35. výročí uložení v rodinné hrobce v Poličce.

Polička v posledních letech rozkvetla, žije a tluče zde srdce vynikajícího rodáka. V roce 2009 bylo slavnostně otevřeno kulturní Centrum Bohuslava Martinů.

Pro lidstvo zanechal mistr celkem  383 děl.

Můj příběh
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Vladka Steinová
Pane Františku, nenavštěvujte Poličku, nikdo Vás nenutí.
František MENDLÍK
Milá paní Vladko. Už jsem urazil Jižní Moravu a teď Poličku. Proboha moje vzpomínky nejsou cestopis. Jde mi o příběh a tohle je moje vzpomínka na unavené nohy, nechuť k dalšímu putování a odmítnutí vystoupat určitý počet schodů. Nětreba jako pokání navštívit Poličku ani dnes.
Vladka Steinová
Dobrý den, pane Mendlíku, myslím,že je škoda, že z Poličky máte jen takový zážitek. Nepropaguji,ani neopisuji z internetu, poslepu bych Vás provedla tímto krásným městem, věnným městem českých královen s ojedinělými gotickými hradbami.Traduje se, že pod krásným náměstím šumí moře.Povinně bych do věže kostela sv. Jakuba nikdy nešla, jen s opravdovým zájmem. Ale každý uznáváme jiné hodnoty, každý máme právo na své subjektivní pocity.
František MENDLÍK
Milá paní Vladko. Hezky se to čte. Já jsem ale hudební antitalent a iformace o Bohuslavu Martinů znám jenom všobecně, že aby sem nebyl blbec. Poznal bych jej i na fotografii. Na Poličku mám ale vzpomínku jako pedagogický dozor. Doplahočili jsme se s osmou třídou při putování až do města. Měl jsem už chůze plné zuby. Celá třída i s manželku coby vedoucí se vyšplhla povinně do věže, aby shlédla slavnou světničku. Já jsem zůstal dole a na protest jsem vypil několik frťanů Od té doby mám v povědomí kde to bylo a kdo že na té věži vlastně bydlel.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 46. týden

Co se děje na podzim v přírodě? Tak právě o tom je vědomostní kvíz tohoto týdne. Kolik tentokrát získáte bodů?