"Mečíky kvetou, mámo, mám jeden vojáku dát, květin je u nás tak málo, květiny nevinný neumí lhát...", zpíval kdysi Petr Spálený v písni, narychlo vytvořené coby reakce na invazi sovětských vojsk do naší země 21. srpna 1968. Od té doby tedy vím, že mečíky neboli gladioly kvetou právě v tomto období. Jinak jsou však mé znalosti o nich víc než laické.
O to větší bylo mé překvapení, když jsem po příjezdu na dovolenou do Týna nad Vltavou (toto léto již podruhé) objevila plakát, zvoucí na mezinárodní výstavu mečíků, pořádanou v kulturním domě v nedaleké obci Neznašov.
Obec Neznašov je od Týna vzdálena asi 3 kilometry po proudu Vltavy. Z mostu před obcí se návštěvníku otevře kouzelný pohled na nedaleký soutok Vltavy a Lužnice. Až sem zabíhá vodní dílo Kořensko. Jinak je vesnice zajímavá snad jen tím, že na místní škole visí nad vchodem kopie (originál, poničený za války, je uložen v týnském muzeu) pamětní desky, odhalené 28. 10. 1935, hlásající, že školu navštívil prezident Masaryk při své soukromé návštěvě Neznašova v roce 1920.
Po vstupu do sálu malého venkovského kulturního domu, který asi slouží většinou k tanečním zábavám, zůstáváme stát v naprostém úžasu. Nabízí se nám pohled na nekonečné řady stolů s ubrusy, na nichž stojí stovky, snad i více než tisíc váz s mečíky úžasných odlišných tvarů květů a oslnivých barev, z nichž přechází zrak. Každý stonek s květy nese hrdý název odrůdy, někdy pouze písmeno a číslo. Jsou zde anglické názvy jako New Age, Penny Lane, Madam Butterfly, česká pojmenování Černý tanečník, Fešanda, Stará láska, dívčí jména Radka, Svatava, Eliška, nacházím dokonce i odrůdu Emil Zátopek.
Vystavující pěstitelé pocházejí z České republiky, ze Slovenské republiky a z Polska. Výstavu pořádá organizace Gladiris z Nového Jičína ve spolupráci s obcí Neznašov a za podpory Jaderné elektrárny Temelín Skupiny ČEZ. Vstupné na dvoudenní výstavu je překvapivě dobrovolné.
Organizace Gladiris vznikla v roce 1966, a to původně jako zcela nenápadný kroužek 5 nadšenců, který byl přidružen k Českému zahrádkářskému svazu. Za těch uplynulých téměř 50 let se zájem o pěstování mečíků natolik rozrostl, že má dnešní organizace 150 členů z ČR, 19 ze SR a 2 z Polska. Do současnosti vyšlechtili členové Gladiris přes 2700 odrůd mečíků, čímž se zařadili mezi světové velmoci v tomto oboru. "Mečíkáři" vystavují především na Floře Olomouc, ale i v řadě jiných míst, v Lysé nad Labem, v zámku Žirovnice, v Lidicích, v Ostravě, v Bardejovských Kúpelích, v Prešově, v polském Rybniku, a v dalších, pro mě docela neznámých obcích. Jak padla volba na Neznašov, to jsem se nedozvěděla. Nicméně myslím, že se místní opravdu postarali o to, aby veškeré té květinové kráse zajistili důstojné prostředí.
Protože jediný možný spoj zpět do Týna jede až za půldruhé hodiny, vyrážíme na zpáteční cestu pěšky. Kouzelný zážitek nesmyje ani průtrž mračen, která nás na silnici záhy zaskočí a nenechá na nás ani nit suchou.
Tak teď už jen zbývá podělit se s vámi o svůj zážitek prostřednictvím několika snímků. Ano, mečíky kvetou....