Promarněná léta

31. 8. 2014

Potkali jsme se v lednu. V metru. Pár vteřin jsem se dívali zblízka sobě do tváře.

Tento zlomek času po třicetiletém odloučení úplně však stačil k poznání, že jsme oba podcenili záludnost času, který nepozorovaně a se zlomyslností jen jemu vlastní otupil hrany našeho toužení a našich smyslů a změnil nám tváře i srdce k nepoznání.

Mohli jsme před sebou stát jako dva cizí lidé, které spojovala pouze neurčitá vzpomínka, vzpomínka na minulost, ale i ta minulost se alespoň mně zdála tak zoufale dávná a prázdná, že ji bylo možno podezírat z prolhanosti.

Moje poezie

Autor: Vladka Steinová

Hodnocení:

(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Milada Salajková 15.9.2014 00:39

Říkám také ANO tomuto odmítnutí. I já jsem taková.

Jiří Libánský 1.9.2014 17:17

Dobře jsi mu to Zuzano napsala. A paní Vladka dobře vystihla tu situaci setkání a hezky popsala. A dobře, že zveřejnila.

Vladka Steinová 1.9.2014 11:36

Dobrý den, děkuji Vám oběma, Vám,p.Zuzko, i Vám, p.Marie.Je to od Vás hezké, ano bolesti bylo a je více, než toho pěkného, ale kdo z nás nepoznal BOL?Děkuji za přízeň,i já Vám přeji jen to dobré.S pozdravem Vladka

Marie Magdalena Klosová 1.9.2014 11:18

Paní Vladko,teprve teď jsem ve Vás objevila ženu.Přečetla jsem všechny vaše básně ze srpna.Odrážejí Váš život,Vaše trápení,smutky.Cítím s Vámi,neměla jste to lehké,možná je dobré,že jste se začala svěřovat.Uleví se Vám.Možná i ubude jisté zatrpklosti,přibude radostnějšího pohledu na svět.To Vám upřímně přeji.

Zuzana Pivcová 31.8.2014 20:24

Milá paní Vladko, včera večer jsem za dveřmi bytu našla vzkaz od muže (cizince), s kterým jsem prožila kratičký milostný vztah, pro něj jen nevážné rozptýlení v Praze, přesně před 20 lety. Doma mě nenašel, uvedl tedy, kde je ubytován, a pozval mě do restaurace. Žádal, abych nechala vzkaz v hotelu. Vzkaz ode mě zněl asi takto: Nevidím důvod, proč bychom se měli po 20 letech scházet, byť jen na večeři. Jsou věci, ke kterým se nevracím.......Vím, že je to třeba trochu jiný případ než ten Váš, ale 20 let, během nichž šli dva kdysi známí lidé naprosto jinou cestou a směrem, je pro mě rozhodující. Na to, co bylo mezi námi, nestojí za to vzpomínat, a co teď dělám, o tom zrovna jemu vykládat nemíním. Já do těch dávných vod podruhé nevstupuji. Přeji Vám milá a zcela nová setkání, nezatížená minulostí.

Jana Šenbergerová 31.8.2014 20:06

Hezké a většinou i pravdivé. :-)

Zpět na homepage Zpět na článek